Týkající se: podrobnost

„Jest úlohou jednoho každého svůj život i v podrobnostech sám si vytvořiti, život hodný názoru, k němuž se povzneseme ve svých nejvznešenějších a nejpřísnějších chvílích.“

„Je to divná věc tohle naše poznání. Vlastně nic, než uvědomění si podrobností. Někdo je přitom tak dalekozraký, a jiný zase krátkozraký. Já jsem nikdy neviděl věci, které mám blízko sebe.“

„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto „osobní nevědomí“, to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“

„Život jednotlivce je vždy z celkového pohledu tragédií, ale v podrobnostech má charakter komedie.“

„Život člověka je při celkovém pohledu vlastně vždycky tragédií, ale v podrobnostech připomíná komedii.“

„Proč máme takovou paměť, že si pamatujeme nejmenší podrobnosti toho, co se nám přihodilo, ale ne takovou, abychom si zapamatovali, kolikrát jsme to řekli téže osobě?“

„Na jedné straně máme tak dobrou paměť, že příteli do nejmenších podrobností vypravujeme příhodu, která nás potkala, a na druhé straně si nevzpomeneme, kolikrát jsme mu ji už vyprávěli.“

„Měli bychom do sebe vstřebávat barevnost života, ale nikdo by si nikdy neměl pamatovat jeho podrobnosti. Podrobnosti jsou vždycky všední.“