Týkající se: planeta

„Človek nebyl vlastníkem, ale jen správcem planety, který se bude musit jednou ze své správy zodpovídat.“

„Co to jen provedli naší planetě? Co to udělali naší čisté sestře? Vyplenili, zpustošili, rozpárali a zahryzli se do ní Tam, kde slunce vychází, do ní nože vráželi.“

„Na planetě je nadbytek informací. Nicméně skutečné poznání pochází zevnitř. Přečtení všech knih světa nám nepomůže; musíme si přečíst tu nejúžasnější knihu na světě… sami sebe. „Přečtěme si“ naše tělo a emoce, a poté se sami sebe zeptejme: „Jak se cítím?““

„Nové paradigma se probouzí k vědomí. Nemusíme hledat venku, vše existuje uvnitř nás. Hledání je u konce. Stáváme se svými vlastními učiteli a vzájemně se vnímáme jako zdroj podpory, inspirace a síly. Každý jsme mistr; každý kolem nás je mistr. Začíná to ovšem nejdříve poznáním – sebe sama. My všichni jsme hvězdy. Nyní nastává na planetě doba, kdy se z víry přesouváme do vědění.“

„Představte si, že pokud stromy vydávají Wifi signály, tak bychom zasadili tolik stromů a pravděpodobně bychom také zachránili planetu. Škoda, že produkují pouze kyslík, který dýcháme.“

„Vibraci si zvýšíme tehdy, když přestaneme směřovat naši sílu ven. Jsme stvořeni ze stejné látky jako vesmír; tudíž když si vážíme sami sebe – vážíme si veškeré existence. Mnozí z nás na planetě uctíváme to, co je mimo nás. To ovšem naši frekvenci zpomaluje, neboť se vzdalujeme od zdroje… jímž jsme my sami. Nebe je stav mysli. Žádné nebe ani peklo neexistuje – existuje pouze to, co tvoříme v přítomném okamžiku. Andělé a démoni jsou archetypy nás samotných. Jsme vše, co existuje. Jsme prodloužením energie zdroje a jakmile se od zdroje odchýlíme, vše se stává chladným; vše jakoby „zamrzá“. Cítíme, jako by se nám život rozpadal na kusy.“

„Tolik z nás na planetě žije ve strachu; strach plodí celou škálu dalších negativních emocí, jako jsou pocit viny, nenávist, úzkost, stres, panika a vztek. Ty potom narůstají až do nezvladatelné úrovně a my se „zasekneme“. Stáváme se sami tím, z čeho máme největší strach.“

„Nové paradigma je o uvědomění si toho, že hojnost je náš přirozený stav a že evoluce je založená na spolupráci. Soutěž je pouze iluze… všeho je zde pro každého více než dostatek. Myšlenky oddělenosti a soutěživosti jsou základními principy západního myšlení – musíme je překonat a začít spolupracovat. „Proč jsme my lidé jediný druh na planetě Zemi, který platí za jídlo a bydlení?“ „Jak směšné!“ Jídlo na planetě by mělo být zdarma a měli bychom je používat jako lék. Konzumace přírodních potravin nám pomáhá zvýšit vibraci a posílit stav celistvosti a pohody v našich tělech.“

„Všichni na planetě Zemi procházíte něčím, o čem nic nevíte. Buďte laskaví, méně soudů a více soucitu.“

„Génius osvětluje svou dobu stejně, jako kometa ozařuje dráhy planet.“

„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

„Protože všichni sdílíme tuto malou planetu Zemi, musíme se naučit žít v harmonii a míru mezi sebou a s přírodou. To není jen sen, ale nutnost.“

„Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“