Týkající se: pláč

„Nejvíc k pláči je ten, kdo má zrak, ale nemá vizi.“
„I žena chce svět lepší a jinačía žena jen pláče,když ruce jí na to nestačí.“
„Pláč může přinést úlevu, pokud nebudete plakat sami.“
„V životě lidském jsou chvíle, kdy i vůl pláče.“
„Když se ti někdy zdá, že je život příliš těžký, zkus trochu napodobit klauna, kterému sice srdce pláče, ale který přece se smíchem hraje na housle pro jedno dítě, aby se vyléčil ze slz svého srdce.“
„Legrační myšlenka: Vědec pláče, že nerozumí svým vlastním spisům…“
„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních lidí. To oni a ne jiní se stali zakladateli náboženství a vytvořili veledíla.(…) Vychutnáváme hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevidíme kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti je předcházelo.“
„Účast neprojevujeme přátelům pláčem, nýbrž starostí o ně.“
„Klam, pláč a předení vložil pánbůh do ženy.“
„Ležel v chladné vodě a vyměňoval pneumatiku. Byl pokryt blátem a bylo mu k pláči…My to čteme vleže a v teple svého domova.“
„Slzám dát průchod je vhodné, pláčem se zbavujeme hněvu.“
„Lest s pláčem spojit každá žena dovede.“
„Za pláčem dědice je skrytý smích.“
„Dědicův pláč je jenom maskou pro smích.“
„Nejlepší matkou je žena, která vzbudí ve tři hodiny ráno muže, protože má dojem, že dítě pláče.“
„Když ti život dává důvody k pláči, ukaž mu, že máš tisíc důvodů k smíchu. Je-li někdo veselý, tak je jedno, zda je mladý nebo starý, rovný nebo hrbatý, chudý nebo bohatý. Je šťastný.“
„Ženy mají dvě velké zbraně: líčení a pláč. Naštěstí nemohou použít obě současně.“
„Člověk by se měl smát celý svůj život. Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci, naučíte se jim čelit – a to vám pomůže dospět. Neříkám vám, že nemáte plakat. Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu – autentického bytí v pravdě.“
„Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.“
„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“