Týkající se: otec

„Dovoluje mi růst a vychovává mě. Přála bych si, abych měla tátu jako je on.“
„Mám ráda všechny anděly kolem, protože ochraňují mě i mou dceru. Myslím si, že její táta je jeden z nich.“
„Otcem humoru je sám pánbůh všemohoucí, jenž stvořil ďábla, který napodobuje dílo boží.“
„Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: „Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic.““
„Um jest otec, slovo tvůrčí syn a spojení jejich jest štěstí.“
„Děti budou své otce napodobovat v jejich neřestech, zřídkakdy v jejich pokání.“
„Kdokoliv, kdo prohlašuje, že se děti rodí dokonalé, nebyl nikdy otcem. Vaše dítě bez zlého? Vy bez očí, míníte!“
„Svatý život otce je bohatým dědictvím synů.“
„Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.“
„Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.“
„Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?“
„Každá generace se usmívá nad svými otci, směje se dědečkům a obdivuje pradědečky.“
„Úspěch má mnoho otců.“
„Všichni jsme boží děti. Jenže některé tatínek líbá do pozdního stáří a na jiné neplatí ani alimenty.“
„Musím odejít v nejistotě o svém osudu; vrátím se však sem nebo se přidám k Vaší společnosti, co nejdřív budu moci. Postačí slovo, pohled a bude rozhodnuto, zda dnes večer vejdu do domu Vašeho otce, nebo už nikdy.“
„Otec není někdo, o koho se můžeš opírat, ale někdo, kdo tě z toho tvého sklonu pořád se někoho držet vysvobozuje.“
„Veškerá stvoření jsou děti jediného Otce a tudíž bratři člověka.“
„Můj otec měl velmi silnou osobnost. Nesouhlasím s mnoha způsoby, jakými mě vychovával. Nesouhlasím s mnoha jeho hodnotami, ale byl velmi čestný a když nám o něčem řekl, abychom to nedělali, nedělal to ani on.“
„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce, matku také a někdy všechny lidi na světě.“
„Je přirozené, když syn občas nenávidí otce a matku a někdy i ostatní lidi na světě.“