Týkající se: otázka

„Launegayerův postřeh: klást hloupé otázky je snazší než napravovat hloupé chyby.“

„Vždy budeš moci vědět, jsi-li vysvobozen z viny hříchu, skrze odpověď na otázku: Jsem vysvobozen z lásky k hříchu?“

„To, co děláte na tomto světě, nemá žádný význam, co se týče důsledků. Otázkou je, co můžete udělat, aby lidé uvěřili, že jste něco udělali.“

„V mozku vynořila se mu otázka: Jsou lidé, tento bídný hmyz, hodni, abych jim dobře činil? Obyčejní lidé jsou všude stejně podlí.“

„Generálové ode mne odcházeli nespokojení, zatrpklí a v zoufalé náladě. A já jsem si znovu položil otázku: Rozhodl jsem v celé té hrozné věci správně? Události, které přijdou – neodsoudí mne? Tyto otázky se mi pravidelně vracely.“

„Ve vědeckých otázkách nemá autorita tisícovky stejnou hodnotu jako pokorné bádání jednotlivce.“

„Může se smrtelník ptát otázky, které Bůh považuje za nezodpověditelné? Poměrně snadno. Všechny nesmyslné otázky jsou nezodpověditelné.“

„Asi polovina otázek, které klademe, je polovina našich velkých teologických a metafyzických problémů.“

„Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: „Kdo se mě dotkl?““

„Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?“

„Řešení problémů nespočívá ani v konání, ani v nekonání, ale v pochopení, protože kde je skutečné pochopení, tam není problémů. Anthony de Mello Život není hádanka, kterou je třeba rozluštit, či otázka, na kterou je třeba odpovědět. Život je záhada, nad níž se přemítá, taje údivem a jež se vychutnává.“

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

„Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázka času.“

„Život je do značné míry otázkou očekávání.“

„Pro mě je Monroeová jen jednou z mnoha jiných. A co se týče otázky, jestli je symbolickým aktem malovat Monroeovou takovými zářivými barvami, mohu k tomu pouze říct: Šlo mi o krásu a ona krásná je; a je-li něco krásné, pak jsou to hezké barvy. To je všechno. Tak, nebo nějak tak se věci mají.“

„Byl to jeden z mnoha večerů, kdy jsem žádal tak deset patnáct lidí o náměty, až mi jedna má přítelkyně položila správnou otázku: „Co máš nejraději?“ A tak jsem začal malovat peníze.“

„V přírodě je přežití a úspěch otázkou těch nejschopnějších a nejpřitažlivějších.“

„Jedna je pro mne hrozná otázka: kde je moje místo? Ochotný ke všemu a všude diletant, nevím stále, co začít a co dělat. Myslím však, že jsem úlohu svou našel… Budu pojítkem, jedním z neznámých, kteří udržují pracovníky pohromadě.“

„Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.“

„V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“