Týkající se: otázka

„Kokain je takové opravdu zlé kafe. — na otázku co řekla své dceři o drogách“

„Jestli se chcete ptát na můj problém s drogama, jděte se zeptat mé velké, tučné, chytré, čtyř a půlkilové dcery. Zodpoví vám jakékoli otázky na toto téma.“

„Musel jít, aby se stal andělem. — Courtney k Frances na otázku, kde je Kurt“

„Samotné otázky jsou k ničemu. Zajistěte, aby vaše dotazy rozproudily debatu a přinesly náměty, které vyvolají činy.“

„Když vedete vaší prácí je položit všechny otázky.“

„Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.“

„Odmítám odpovědět na tuto otázku na základě toho, že odpověď neznám.“

„V této chvíli se ocitneme před velmi znepokojivou otázkou: Opravdu chceme jednat podle našich znalostí?“

„Nebudu možná populární, ale s pokrčením ramen se dívám na vstup do Schengenu. Každému se zdá, jak vydělá na tom, že neztratí tři minuty, aby na hranicích zastavil a ukázal nějakému úředníkovi pas. Ty minuty nestojí vůbec za řeč, to nejsou tři hodiny jako za komunismu. Divím se, že někdo tento efekt považuje za tak významný a vůbec si neklade otázku, co díky tomu ztrácí, co může být na opačné straně téže mince. Je to pro mě další pokus to vykolíkované území, které považuji za svou vlast, odkolíkovat a tvářit se, že to není důležité.“

„O názorech pánů profesorů [hostitelé pana Klause] se již bavit nebudeme. Pokud se týká zákona na ochranu prezidenta a zákona o policii, tyto zákony jsou bezvýznamné a v praxi se nepoužívají.–reakce na otázky: „Pane ministerský předsedo, plně souhlasím s názory profesorů Holmese a Einsteina, kteří dávají na první místo vyřešení otázek ústavních, politických a společenských před řešením otázek ekonomických. Mám tři otázky, které s tím souvisejí. První: Kdy zrušíte zákon, podle nějž kdokoliv usvědčený z pomlouvání prezidenta či parlamentu může být uvězněn až na dva roky?““

„Nedávno jsem byl ve Washingtonu, kde jsem se při soukromých rozhovorech setkal se třemi z klíčových hráčů světové ekonomiky. Byl to šéf americké centrální banky Alan Greenspan, šéf Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler a prezident Světové banky James Wolfensohn. Mohu každého ubezpečit, že se znám se všemi na úrovni křestních jmen. Po pozdravu jak se mám a jak se mi prezidentuje, když jsme si vážně sedli, byla otázka všech tří shodná: Jak vyřeší Česká republika problém deficitu svých veřejných financí?“

„Ale prosím Vás, komunisté neměli víc peněz než kdokoliv jiný, možná jen na auto či barák. To jsou neopodstatněné výmysly, že komunisté měli nějaké velké peníze!–reakce na otázku jednoho ze studentů, zda to nebyla chyba nechat peníze komunistům, protože oni byli jediní, kteří měli kapitál na privatizaci–komentář Václava Bukáče: Studenti se již otevřeně smáli, když tazatel řekl: „Domnívám se, že konference je uspořádaná tak, že my se ptáme a vy máte odpovědět na naše otázky!““

„O sudetské otázce jsme s bavorským premiérem hovořili přesně 38 sekund.“

„Otázka: Navíc spolu můžete hovořit italsky.“

„Já vím, kde ty peníze jsou, ale proč to chcete vědět vy?–reakce na otázku: „Pane předsedo vlády, víte kde jsou ty peníze?““

„Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treninku na pivo – ale po tréninku. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.“

„Nemůžu jednat s tiskem; nenávidím všechny ty Beatles otázky.“

„Je to často jen otázka nábytku. Pro ženu je těžší zůstat věrnou v pokoji s gaučem než v místnosti, kde jsou jen sedátka.“

„Neví-li člověk, proč žije, může žít jen ledajak, den ze dne; je rád, že den uplynul, že přišla noc, a v spánku utopí protivnou otázku, proč žil ten den a proč bude žít nazítří.“

„To není poctivá otázka a ty to víš. Vždycky něco zbude. To jest pokud to, co bylo, bylo skutečné. Pokud nebylo, pak na tom nezáleží. Když ano, něco zůstane, kousíček lásky, troška nenávisti, zoufalství, výčitky, touha. Ledaco. Ale něco jistě.“