Týkající se: osud

„Osud předkládá bohatý stůl, umírněnost však soběstačný.“
„Lidé si vytvořili obraz osudu na zakrytí vlastní nerozvážnosti, neboť osud jen málokdy bojuje s rozumností.“
„Odvaha je počátkem činu, osud je však pánem konců.“
„Básník je posel, který byl osudem vyvolen k tomu, aby lidstvu připomínal ne pouze krásu, ale také hrůzu světa.“
„Není, není, není jiné povinnosti pro probudilé lidi než jedna jediná: hledat sám sebe, sám v sobě upevňovat, propátrávat svou vlastní cestu vpřed, lhostejno, kam povede. Pravé povolání je pro každého jen jedno jediné: dostat se k sobě samému. Věcí každého je najít svůj vlastní osud, ne nějaký libovolný, a prožít ho v sobě, naprosto a nezlomně.“
„Židé ve svých bohatých dějinách hodně zkusili, ale žádné jejich utrpení nebylo tak hrozné, nesnesitelné a masové, jako je nyní. Naší generaci bylo dopřáno, aby se z hrozného osudu Židů poučila, kam vede antisemitismus … Je pravda, že se každý národ pozná podle toho, jak se chová k Židům, a my jsme se chovali slušně. … Antisemitismus je barbarství a ostuda, které zůstanou vyhrazeny Němcům jako znamení … Musíme si uvědomit, že pro nás…antisemitismus je prvním krokem k pangermanismu, který by nám při druhém kroku vrazil kudlu do zad … Židé na tom dnes jsou nejhůře. V polských ghettech je to ještě horší než v Dachau a Oranienburgu. Proto vás prosím, pomáhejte jim, jak můžete.“
„Knihy mají své osudy a své životy. A hynou nezájmem čtenářů. Nikdo by nevyslovil pochybnosti o Odysseji, ale jen málokdo ji ještě čte. Jestliže ještě nezahynula nezájmem čtenářů, je to zásluhou několika jedinců, kteří ji nesou dějinami, ve svých statečných srdcích a moudrých hlavách. Čeká! Čekám, až se mé srdce stane natolik statečným a moje hlava natolik moudrá, abych ji otevřel i já.“
„Říká se, že přátelé jsou naši příbuzní, které si sami vybíráme. Ostatní, ti skuteční příbuzní, jsou nám naděleni osudem a rodem. Někdy je to pěkné nadělení.“
„Vytvořit postavu a ponechat ji vlastnímu osudu dokáže pouze vynikající spisovatel.“
„Hra na náhodu skončila. Vezměte osud do vlastních rukou.“
„Můžeme s určitou jistotou říci, že ačkoli děti mohou být oběťmi osudu, nebudou oběťmi našeho zanedbávání.“
„Musíte v něco věřit: instinkt, osud, život, karmu, cokoliv.“
„Všecko prý, co se stává, osudem se stává. Tomu-li však místa dáme, nic více není v moci naší a veta jest po svobodné vůli. K tomu však kdo by přivolil, všecken lidský zvrátil by život. Na darmotě dávání zákonů, na darmo kázeň, pochvala, hana a napomenutí, aniž jest jaké spravedlnosti, dobrým odměnu, zlým pokuty přisuzující.“
„Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást.“
„Chytráci jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastanou se jí, jen pokud na ní mají zájem; jinak ji ponechají jejímu osudu.“
„Představme si množství lidí v řetězech a všechny odsouzené k smrti; každého dne jsou někteří vražděni před očima ostatních; ti, kteří zůstávají naživu, vidí v osudu svých druhů svůj vlastní osud, s bolestí a bez naděje pohlížejí jeden na druhého a čekají, až i na ně dojde. Toto je obraz lidského údělu.“
„Je přirozené, že životní úsek mládí může prostřednictvím dalekosáhlého uznání pudové stránky získat. Může například získat právě uznání sexuality, jejíž neurotické vytěsnění člověka v nehorázné míře vzdaluje životu nebo ho nešťastně přímo vnutí do nanejvýš nevhodného života, s nímž se pak přímo musí znesvářit. Oprávněné přijetí a uznání normálních pudů přivádí mladého člověka k životu a sloučí ho s osudy, jež ho vedou dále k nezbytnostem a s tím spojeným nutným obětem a výkonům, které posilují jeho charakter a utvářejí jeho zkušenost. Naproti tomu pro dospělého člověka ve druhé polovině života, jak je obecně známo, nepřetržité rozšiřování života už zřejmě není tím správným principem, poněvadž sestup v životním odpoledni vyžaduje zjednodušení, omezení a zvnitřnění, to znamená individuální kulturu.“
„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem.“
„Když si svůj vnitřní stav neuvědomíme, přihodí se nám navenek jako osud.“
„Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo.“