Týkající se: ospalost

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Raději bych byl meteorem,abych nechal každý svůj atom nádherně zazářit, než ospalá a trvalá planeta.“

„“Bylo až kupodivu, jak střídmě této noci pili. První oplzlou písničku si zazpívali až za tři hodiny. A trvalo drahnou dobu, než se jim myšlenky zatoulali k lehkým ženám. A když konečně dostali náladu na rvačku, byli už bezmála příliš ospalí, aby se mohli bít. Tento večer byl v jejich životě světlým bodem“Pláň Tortilla“

„Nepozoroval jsem, že by metla měla jiný účinek, než že činí duše ospalými a zbabělými, nebo záludnými či zarputilými.“

„Athény jsou jako ospalý kůň, a já jsem komár, který ho chce probudit a vrátit do života.“

„Umírněnost je ospalost a lenost duše, jako ctižádost její aktivitou a žárem.“

„Dobří přátelé, dobré knihy a ospalé svědomí: to je ideální život.“