Týkající se: opravdovost

„Opravdoví vůdci musí být připraveni obětovat za svobodu svého lidu vše.“
„Jediné opravdové štěstí, tkví v pochopení, kdo doopravdy jsi, nebo co jsi, a naučit se žít s tím v míru.“
„Velká, opravdová láska ukáže svou plnou sílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou milenců, slabých lidí, udělat tvory nebojící se ani změn, ani neštěstí, ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.“
„Opravdové mládí je vlastnost, kterou lze nabýt jen s lety!“
„Opravdový básník se málo stará o poezii. Stejně tak zahradník neparfémuje své růže. Podrobí je určitému řádu, který dá jejich vzhledu a jejich dechu maximum barvy a vůně.“
„Přátelství, které mohlo zmizet, nebylo nikdy opravdovým přátelstvím.“
„Nóó,“ odpověděl Zim, „dejme tomu, že jediný, co máte, je nůž. Nebo ani to ne. Co uděláte? Prostě se jen pomodlíte a zhebnete? Nebo do toho pudete a donutíte ho zaplatit? Synu, tohle je opravdový – nejni to žádná šachová partie, kterou můžete vzdát, když zjistíte, že už jste moc pozadu.“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? – Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“
„Opravdové štěstí není způsobeno ničím… Pokud vaše štěstí závisí na komkoli nebo na čemkoli, pak to není štěstí, ale obavy. Je to napětí. Je to tlak. Je to strach.“
„Opravdový pokrok kráčí tiše a vytrvale kupředu, bez povšimnutí.“
„Nejhorší stinnou stránkou plaché povahy je to, že v opravdových krizích skutečného života se takový člověk velice liší od toho neodolatelného a vynalézavého individua, za jaké se vydává ve svých samotářských vidinách.“
„Opravdové odpuštění je projevem nejvyššího stupně lidského počínání.“
„Nikdo, kdo miluje opravdově, to neví určitě.“
„Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.“
„Nechť každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.“
„Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“
„Nejlepším důkazem opravdové lásky je, že na vás nevyžaduje žádný důkaz.“
„Bolest, láska nebo nebezpečí tě dělá znovu opravdovým…“
„Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno – a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou „Jůůů!“.“
„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“