Týkající se: obydlí

„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“

„Jestliže snahy člověka civilizovaného nejsou cennější než divochovy, užívá-li většiny svého života, aby si zajistil jenom nutné životní potřeby a pohodlí, proč by měl míti lepší obydlí než divoch?“

„Dělat z jednoho uhození otázku manželství či rozvodu, je jako ničit celý život vzdělaného člověk proto, že bouchl dveřmi. Chuďas nemůže často bouchnout dveřmi dílem proto, že by se jeho vzorný domek sesypal, ale spíše proto, že nemá, kam by šel. Neboť jeho obydlí nebyl dosud připojen kuřácký salón, ani kulečníkový sál nebo salón pro hudbu.“

„Čím delší zřídí sloupořadí, čím výše vyženou věže, čím šíře roztáhnou dějiny, čím hlouběji vykopají jeskyně jako letní obydlí, čím mohutnější sloupy podepřou stropy jídelen, tím více bude toho, co jim zakryje oblohu.“