Týkající se: obvyklost

„Napište si myšlenky okamžiku. Ty, které přicházejí netušené, jsou obvykle nejcennější.“
„Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.“
„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“
„Nechá-li příroda v něčím rozumu mezeru, zamázne ji obvykle tlustou vrstvou samolibosti.“
„Přitažlivost obvykle znamená pěkný balíček vlastností, které jsou na trhu osobností populární a vyhledávané.“
„Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky – to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a „miluje“ svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.“
„Spisovatel, který píše svůj první román, není obvykle veden promyšlenou osobní estetikou. Jeho způsob psaní je ještě mnohem spontánnější a naivnější, než jaký bude později. Dívám–li se zpět na Žert, nacházím v něm však v jádru již všechno, o co jsem usiloval ve svých pozdějších románech.“
„Hněv obvykle se neohlíží na nic.“
„V minulosti byla potřeba hierarchického uspořádání společnosti výhradně doktrínou Těch nahoře. Hlásali ji králové a aristokrati, kněží, právníci a jim podobní, kteří se na ní přiživovali a obvykle ji zmírňovali sliby, že vše bude vynahrazeno v imaginárním záhrobním světě.“
„Člověk pátrá po pravdě, ale může se stát, že jde instinktivně za méně obvyklými pravdami.“
„Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší.“
„Lidé jsou obvykle asi tak šťastní, jak si usmyslí.“
„Nejhloupější věty začínají obvykle slovy: Já jsem vždycky říkal.“
„Aforismus má oproti románu tu nespornou výhodu, že ho čtenář obvykle snadno dočte až do konce.“
„Práce je obvykle dost, ale často chybí lidé, kteří by byli ochotni ji dělat.“
„Ženy obvykle mnohem raději odhalují své tělo než svou duši.“
„V sedmém nebi býval obvykle až tak po desátém pivu.“
„Nikdo není natolik udatný, aby nebyl neobvyklými věcmi vyveden z míry.“
„Tu sobotu převládali víkendoví zákazníci, mezi nimiž bylo víc mužů než obvykle; doprovázeli své manželky a obtěžovali je intelektuálně nevyzrálými návrhy.“
„Rodiče jsou jenom přerostlý děcka, dokud je jejich děti nevytáhnou do dospělosti. Obvykle s kopáním a křikem.“