Týkající se: nitro

„Jen své nitro důkladně prozkoumej a zjistíš, že vše, co znáš, je ve srovnání s tím, co neznáš, jako potůček, který vysychá za letních veder, ve srovnání s oceánem. (…) Kolik je v přírodě věcí, k jejichž pojmenování nám chybějí příslušná slova!?“

„Zakouším pravdu, že láska je nějak poslední a nejvyšší, k čemu se člověk může vzepnout… Chápu, že člověk, i když mu už na tomto světě nezbývá vůbec nic, může být blažený (byť i jen na okamžik), je-li ve svém nejhlubším nitru oddán obrazu milovaného člověka.“

„Nejviditelnější štěstí se nám dává poznat až v okamžiku, kdy je přijmeme do svého nitra.“

„Chudoba je velká záře z nitra.“

„Jediná cesta je ta ve vlastním nitru.“

„Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.“

„Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.“

„Zastávám velmi důležitou funkci: jsem ministrem svého nitra.“

„Myšlení je konfrontace mezi chtěním a poznáním, která probíhá v mém nitru.“

„Vezmete-li své štěstí a dáte-li je do rukou partnerky, dříve nebo později je rozbije. Dáte-li své štěstí druhému, vždycky vám ho může vzít. Může-li vaše štěstí vycházet jen z vašeho vlastního nitra a je-li důsledkem vaší lásky, pak jste za ně zodpovědní sami. – z knihy Láska, vztaky a přátelství“

„Člověk, jenž jako fyzická bytost se stále obrací mimo sebe a myslí si, že jeho štěstí leží mimo něj, nakonec svoji pozornost obrací do svého nitra a zjišťuje, že zdroj štěstí nosí v srdci.“

„Ve svém každodenním životě nesoustřeďujte veškerou svou pozornost na vnější svět a na svou mysl. Soustřeďte se také do svého nitra.“

„Potěšení vždy nacházíte v něčem mimo vás, kdežto radost vzniká ve vašem nitru.“

„Žijeme životem jen polovičatým, hledíme-li pouze na povrchĺ věcí, cítíme-li pouze jejich hmotu a nepronikáme-li k jejich nitru, k jejich bytosti a duši.“

„Do vlastního nitra vcházej bez klepání.“

„Ukaž svoje nitro, ale neobnažuj se!“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„To, že jsem nasytil hladového, odpustil urážku a začal milovat svého nepřítele, to jsou velké ctnosti. Ale co kdybych zjistil, že nejnuznější ze všech žebráků i nejdražší ze všech utrhačů dlí v mém nitru a že jsem to já, kdo je tak potřebný almužen vlastní laskavosti a že já jsem tím nepřítelem, kterého je nutno milovat… Co potom?“

„Umělecká skutečnost je v nitru umělcově.“

„Jedním člověkem musíš být: buď dobrým, nebo špatným; buď se musíš usilovně obírat svou vůdčí částí, nebo vnějšími věcmi; buď se cele zabývat svým nitrem, nebo vnějším světem; to jest, zaujímat buď stanovisko filosofa, nebo obyčejného člověka.“