Týkající se: neznámo

„Nemůžeš si prostě dovolit věřit všemu, co ti lidé napovídají. Když se mi někdy něco nezdá, nevěřím vůbec nikomu. Víš, znám moc dobře lidskou přirozenost.“

„Není přesně známo, proč se bojíme, když vzhlédneme ke smrti a temnotě. Nic víc.“

„Znám mnoho jednotlivců, kteří mají hodně velký majetek, a přesto se pokládají za tak chudé, že se nevyhýbají žádné námaze a žádnému nebezpečí, jen aby si dopomohli k ještě většímu bohatství… Takové lidi hluboce lituji, protože jsou stiženi velmi zlou nemocí.“

„Sama znám neštěstí dobře, i učím se pomáhat bědným.“

„Znám chvála Bohu několik jazyků. Jak krásný je každý z nich, když se v něm nežvaní, ale mluví!“

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“

„Znám lidi, které vidím rád – jednou za čas. Kdybych je vídal denně, bylo by po radosti.“

„Smích nebo potlesk mohou být velice ošidné. Neznám, opakuji často, krásnější lidský projev, než je smích. A neznám také hloupější lidský projev. Smích i potlesk mohou mít nejrůznější kvalitu. Učit se rozumět této jakosti smíchu je první a nejvyšší povinností herce.“

„Znám jednoho bankéře, který byl třicet let ředitelem banky. Žádný druhý bankéř v Massachusetts neměl tolik zkušeností jako on. Jednoho dne vyhlásila banka konkurs. Mohu vás ubezpečit, kdybych měl někdy vstoupit do podnikání v bankovnictví, tohoto muže bych nezaměstnal, i kdyby měl ještě desetkrát větší zkušenosti než ostatní uchazeči.“

„Zažil jsem Chruščova před rokem v Senátním výboru zahraničních věcí a z tohoto důvodu jsem se s ním tak trochu seznámil. Znám rovněž dějiny a tvář země, kterou reprezentuje, neboť jsem jí v roce 1939 navštívil. Chruščov dával k dobru následující historku: Jakýsi zaměstnanec Kremlu, jednoho dne začal zmateně pobíhat chodbami a vykřikoval „Chruščov je vůl! Chruščov je vůl!“ Byl zatčen a odsouzen na 23 roků žaláře. Tři roky za urážku hlavy státu a dvacet let za vyzrazení státního tajemství.“

„Největší autor krátkých senzačních povídek, kterého znám, je Život.“

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu – skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“

„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

„Je přirozené, že životní úsek mládí může prostřednictvím dalekosáhlého uznání pudové stránky získat. Může například získat právě uznání sexuality, jejíž neurotické vytěsnění člověka v nehorázné míře vzdaluje životu nebo ho nešťastně přímo vnutí do nanejvýš nevhodného života, s nímž se pak přímo musí znesvářit. Oprávněné přijetí a uznání normálních pudů přivádí mladého člověka k životu a sloučí ho s osudy, jež ho vedou dále k nezbytnostem a s tím spojeným nutným obětem a výkonům, které posilují jeho charakter a utvářejí jeho zkušenost. Naproti tomu pro dospělého člověka ve druhé polovině života, jak je obecně známo, nepřetržité rozšiřování života už zřejmě není tím správným principem, poněvadž sestup v životním odpoledni vyžaduje zjednodušení, omezení a zvnitřnění, to znamená individuální kulturu.“

„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

„Výhodou slávy je, že jsme známi i lidem, kteří nás neznají.“

„To je věc, kterou dobře znám, dokud se mě na ni nikdo neptá, a kterou zapomenu, jakmile se o ní mluví.“

„Mudrc je skromný. Zná, jak nezměrné je neznámo.“

„Achilles se proslavil kvůli své zranitelné patě. Znám spoustu bezejmenných, zranitelných od hlavy až k patě.“

„Plachý člověk neměl by se živiti žurnalistikou ani uměním; člověk přiživující se na veřejnosti musí být ješitný, aby se cítil sebe jistým a šťastným. Nesmí o sobě pochybovat, musí být naplněn svým významem a důležitostí; znám takové, kteří sami sebe obdivují.“