Týkající se: nevědomí

„Vědomosti nestačí; musíme je umět využít. Ochota nestačí; musíme jednat.“
„Moudrý upadá v nevědomost, hádá-li se s nevědomcem.“
„Mou pýchou je mé srdce. Kníže si mě váží pro mé vědomosti, al to, co já vím, může vědět každý, avšak moje srdce mám jen já.“
„Řeč je duše a vědomí národa.“
„Není důležitá kvantita ale kvalita vědomostí.Je možné mít množství vědomostí, ale neznat to nejdůležitější.“
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
„Prostor vědomí je pranepatrný. Vejde se tam vždy jen jeden problém.“
„Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. (“
„Nevědomost je znamením naděje a ne neúspěchu.“
„Vzdělání: cesta od nafoukané nevědomosti k ubohé nejistotě.“
„Vše, co v tomto životě potřebujete, je nevědomost a sebevědomí a pak je úspěch jistý.“
„Jediné, co mě v životě zachraňuje, je vědomí značné méněcennosti ostatních.“
„Nevědomost je matkou vší zločinnosti. Příčinou zločinu je nedostatkem uvažování.“
„Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejíchž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“
„Láska je vědomí toho, že dávám a do-stávám radost.“
„Jeden den člověka vzdělaného je delší než nejdelší život člověka nevědomého.“
„Mluvení o víře je způsob, jak maskovat, že Židy necharakterizuje jejich víra, nýbrž příslušnost k židovské národnosti. Musíme se znovu naučit být hrdí na naši minulost a znova se dopracovat k vědomí, že jsme národ s přirozeným kulturním posláním; jen tak v sobě zase upevníme pocit vzájemné pospolitosti.“
„Pravým důkazem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“
„Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.“