Týkající se: neřest

„Ten nejhorší druh neřesti, jehož se lze v lásce dopustit, je deklarovat city na úroveň rozumu.“
„Bída s chudobou není totožná. Bída je následek příčin mravních, neřestí a lehkomyslnosti.“
„O Avignonu: Je to stoka, do níž se vlévají všechny neřesti a nečistoty světa. Pohrdá se tam Bohem, uctívají se tam peníze, pošlapávají se tam zákony božské i lidské. Všechno tam čpí lží: vzduch, země, domy, a hlavně ložnice.“
„Neřest sice štve do války, ale bojuje statečnost. Kdyby nebylo statečnosti, měli bychom navždy mír.“
„Neřest je sice fajn, ale není nad incest. Kde si spolu doma hrají, navždy spolu zůstávají.“
„Neřest je hnusná nejvíce v malých poměrech.“
„Jsem pyšný na neřesti, kterými mě obdařili, méně se už pyšním těmi, které skutečně mám.“
„Děti budou své otce napodobovat v jejich neřestech, zřídkakdy v jejich pokání.“
„Lenivost je klíčem k žebráctví, je kořenem všech neřestí“
„Nevíra je matka neřesti; je to matka hříchu; a je tedy, pravím, zlo jako mor – vůdčí hřích.“
„Kéž bychom sami nekazili mravy svých dětí! Když řeknou něco prostoduchého, máme z toho radost, smíchem a polibkem vítáme slova, nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině zní oplzlé písně, předvádějí se neslušné scény. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.“
„Žena, která se nadchne pro mužovy neřesti, ho nebude nikdy opravdu milovat.“
„Vášně mládí jsou neřestmi stáří.“
„Je krásné odložíš-li někam svou neřest. Ale všechno pokazíš, budeš-li se tím pyšnit.“
„Zahálka je počátkem všech neřestí, korunou všech ctností.“
„Pokládám ožralství sice za neřest zbabělou a pitomou, ale zato méně zlomyslnou a méně škodlivou, než jsou neřesti ostatní, které téměř všechny poškozují přímo veřejný prospěch společnosti… Tato neřest nepřijde tak draho našemu svědomí jako ty druhé. A mimo to není těžké si ji opatřit, je k ní vhodná příležitost, což také stojí za úvahu.“
„Čím jiným se může osladit neřest než zákazem.“
„A proto je dobrý člověk, ačkoli je otrokem, svobodný; ale špatný člověk, i když panuje, je otrokem, a to ne otrokem člověka, ale co je mnohem horší, je otrokem tolika pánů, kolik má neřestí.“
„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“
„Mít málo neřestí. Už to je ctnost.“