Týkající se: nedostatečná

„Kritický, nezávislý a investigativní tisk je životní mízou každé demokracie. Tisk musí být bez státního zasahování. Musí mít ekonomickou sílu postavit se pochlebování vládních úředníků. Musí mít dostatečnou nezávislost, aby mohl být troufalý a zvídavý beze strachu či zaujatosti. Musí být pod ochranou ústavy, aby mohl ochraňovat naše práva jako občanů.“

„Ať už je důvod jakýkoli, v práci se oslavuje nedostatečně.“

„Nedejme si vnutit představu, že někde daleko za našimi hranicemi sedí tisíce nadnárodních úředníků a politiků, kteří přemýšlejí jen o tom, jak nám pomoci, abychom se mohli mít lépe, krásněji a bezstarostněji. Co neuděláme, o co se nepostaráme, co si s dostatečnou mírou sebevědomí nevyjednáme či nevybojujeme, to mít nebudeme.“

„Mám hrůzu z toho, že u nás neexistuje dostatečná schopnost vzdorovat některým nesmyslným opatřením.“

„Jistě, dokonce i čekání skončí… pokud vydržíte dostatečně dlouho čekat.“

„Žij a zemři bez modlitby, a budeš se modlit dostatečně dlouho, až se dostaneš do pekla.“

„Pokud uděláte stejný odhad dostatečně často, přestává to být odhad a stává se vědeckým faktem. Toto je induktivní metoda.“

„Nenajdete dostatečně velký šálek čaje ani dostatečně dlouhou knihu, aby mě uspokojili.“

„Štěstí spočívá v dostatečném spánku. Jen to, nic víc.“

„Být v této době chronickým optimistou, je buď vyjádření nedostatečného množství informací nebo lež.“

„Filmový horor ze školního prostředí – sedm nedostatečných.“

„Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovat za chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně mít účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovat a musí také vždy jen zasahovat spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámení c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) stran zabavení našeho posledního sobotního čísla, zpozoruje tam, že c. k. zastupitelství jenom v tomto čísle nachází sedm přestupků. (následuje výčet přestupků a odpovídajících trestních sazeb) Musí se tedy říci, že pan kutnohorský státní zástupce má dobře na zřeteli zásadu: Co děláš, dělej důkladně, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5100 zlatých pokuty je zajisté pro každého redaktora dostatečné kvantum a zvláště pro takového, který má na krku ještě několik jiných procesů. Půjde-li to takto dále, budou zajisté někteří páni biskupové donuceni vypsat všeobecné modlení za redaktora Slovana a přiměřené prodloužení jeho života, aby spravedlnosti mohl být dán náležitý průchod, neboť by se jinak mohlo lehce stát, že by tento redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří, přece k velkému svému zármutku nebyl v stavu celý trest náležitě odsedět.“

„Dostanete v životě všechno, co chcete, když pomůžete dostatečnému množství lidí dosáhnout toho, co chtějí oni.“

„Kdybysme napjali dostatečně naši mentální vůli, už teď z fleku bysme byli schopni předpovědět, co se stane za takovejch sto let, a v pohodě bysme tak mohli předejít všem katastrofám.“

„Touha je výplodem nedostatečného poznání.“

„Žádná žena se nestará o erotiku, dokud se o ni dostatečně stará muž.“

„Život je vyvozením dostatečných závěrů z nedostatečných premis.“

„Prakticky to znamená, že mladému člověku je dáno jen neúplné poznání druhého i sebe sama, a proto může znát motivy druhého člověka i své vlastní jen nedostatečně. Zpravidla jedná většinou na základě nevědomých motivů. Subjektivně se mu přirozeně zdá, jako by byl vědomý, neboť člověk vždycky přeceňuje obsahy, které jsou právě vědomé, a je i zůstane překvapivým objevem, že to, co považujeme za konečně dosažený vrchol, je ve skutečnosti jen nejnižší stupeň velmi dlouhého schodiště.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“