Týkající se: nadutost

„Nadutost utěšuje slabé.“

„Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.“

„Někteří lidé považují nadutost za velikost, nelidskost za pevnost a posměvačství za duchaplnost.“

„Dokud stojí tento kopec / dokud teče tato řeka, / naduté staré šantaly a bambuly, / kteří se mohou uzívat, jak rozvláčně si lžou / v prašivém sněmu, kde / každý si bere cizí klobouk, v té jedomorně, / jež nemá víc oken, než jich má peklo, / stále stejná úcta čeká.“

„Povaha nadutých a špatných lidí je taková, že v dobách dobrých jsou zpupné, ve zlých pak ponížené a pokorné.“

„Jak na povahu působí bohatství, je každému známo. Neboť lidé, kteří na sebe nechají nějak působit nabyté bohatství, bývají zpupní a nadutí. Chovají se totiž tak, jako by měli všechny možné přednosti, neboť bohatství jest jako jakýsi druh míry hodnoty všeho ostatního, a proto vzniká zdání, jako by se za ně dalo všechno koupit… Takovému zbohatlému povýšenci jako by se nedostávalo výchovy k bohatství.“

„Jako je každá nadutost odporná, tak zejména v myšlení a řeči je nejprotivnější.“