Týkající se: možnost

„Všechno se zdá nemožné, dokud to neuděláš.“

„Člověka je možno poznat podle knih, které čte.“

„Půjdu tak daleko jak jen to bude možné. Mám málo paliva a vody, ale v tomto ovzduší úspěchu vojáci nežádají pití a dokonce ani spánek. Chtějí pouze jít dál. Nyní dosáhnu El Alameinu, ale cíli jsou Alexandrie, Káhira, údolí Nilu… Pokud bude tanková armáda schopna projít úžinou u El Alameinu, čemuž věřím, 30. června budeme v Káhiře. Počkám tam na vás, tam si budeme moct promluvit ve větším pohodlí.“

„Slova nikdy nemohou být psána dodatečně k hudbě, neboť u hudby s textem je tomu vždy tak, že si text vyžaduje přiměřený hudební výraz. Je sice možné připsat nebo dodatečně vybrat slova k nějaké drobnější melodii, ale u vážné skladby je podobný postup nemyslitelný. A právě tak nelze napsat symfonickou skladbu a pak k ní teprve dodatečně hledat program, protože i zde každá epizoda zvoleného programu vyžaduje přiměřenou hudební ilustraci.“

„Být šampiónem otevírá spoustu dveří – chtěl bych získat realitní licenci, možná prodávat pojištění.“

„Správné a špatné existuje. Jen proto, že neznáš správnou odpověď – možná ani není žádný způsob, jak ji zjistit -, nedělá to tvou odpověď správnou a dokonce ani v pořádku. Je to mnohem jednodušší. Je prostě špatná.“

„Život je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem vzad.“

„Smrt není nic jiného než přechod z jedné místnosti do druhé. Ale pro mě je rozdíl, víte. Protože v té druhé místnosti budu moct vidět.“

„Tam nahoře v českém nebi přišli na to, že by se možná v té sestavě dalo hrát a zakládají skupinu B. Nebo A – o to se budeme ještě nějaký čas přít.“

„Možná jsem nedošel tam, kam jsem původně chtěl, ale myslím, že jsem skončil tam, kde jsem potřeboval.“

„Nic necestuje rychleji než světlo, s možnou výjimkou špatné zprávy, která si žije vlastním životem.“

„Pořád se setkávám se spoustou lidí – lidí, kteří jsou stejně příšerní, jako příšery. Možná ne tak děsiví, ale stejně zlí.“

„Je možno věděti, jak vítězit a přece nezvítězit.“

„Slovo subsidiarita bylo eurofanatiky a eurofily používáno jako útočná zbraň. Bojovalo se s tímto slovem. Ale toto slovo postrádá jakýkoliv obsah. Nic neznamená. Nedefinuje nic. Je z hlediska obsahu prázdné. Můžete pod tento pojem shromáždit všechny možné myšlenky a postoje. Máme mít společnou zahraniční politiku nebo ne? Obhájci subsidiarity budou aplaudovat oběma pozicím. Kdo používá slovo subsidiarita, říká nesmysly. Já už to raději vůbec neposlouchám.“

„Nebudu možná populární, ale s pokrčením ramen se dívám na vstup do Schengenu. Každému se zdá, jak vydělá na tom, že neztratí tři minuty, aby na hranicích zastavil a ukázal nějakému úředníkovi pas. Ty minuty nestojí vůbec za řeč, to nejsou tři hodiny jako za komunismu. Divím se, že někdo tento efekt považuje za tak významný a vůbec si neklade otázku, co díky tomu ztrácí, co může být na opačné straně téže mince. Je to pro mě další pokus to vykolíkované území, které považuji za svou vlast, odkolíkovat a tvářit se, že to není důležité.“

„Svoboda je – pro mě v jediné možné a smysluplné definici – vždy svobodou šancí, svobodou příležitostí, není nárokem na výsledky.“

„Dnes zažíváme epidemii dvou nemocí, covidu a nemoci lidské společnosti. Nepochybuji, že nad první nemocí člověk zvítězí – a možná dříve, než si myslíme.“

„Neviním Řeky. Každá země by mohla sama volit, zda bude žít na půl plynu, čtvrt plynu, nebo na plný plyn svých možností. Sama by mohla říct: my budeme víc hodin sedět ve stínu pod cypřiši a popíjet si ouzo, anebo víc pracovat. Jestliže se Řecko rozhodne, že bude více hodin věnovat ouzu nebo cypřišům, tak je to naprosto v pořádku. Nicméně nemůže vstoupit do měnové unie s Německem.“

„Ale prosím Vás, komunisté neměli víc peněz než kdokoliv jiný, možná jen na auto či barák. To jsou neopodstatněné výmysly, že komunisté měli nějaké velké peníze!–reakce na otázku jednoho ze studentů, zda to nebyla chyba nechat peníze komunistům, protože oni byli jediní, kteří měli kapitál na privatizaci–komentář Václava Bukáče: Studenti se již otevřeně smáli, když tazatel řekl: „Domnívám se, že konference je uspořádaná tak, že my se ptáme a vy máte odpovědět na naše otázky!““

„S existujícími a stále prodlužovanými příkazy a zákazy se nesmíme smiřovat. Ve svobodné zemi má mít člověk právo jít, kam chce. Je-li mu to odpíráno, má se snažit posouvat hranice možného – ne jen pro sebe, ale pro všechny.“