Týkající se: míra

„Každý Rumun touží po pravdě v míře své představivosti.“
„Sociálnědemokratické vlády dokáží požadavky odborů redukovat na rozumnou míru daleko snadněji než vlády pravicové.“
„Muž je vinou, když žena překročí míru. – Viri in eo culpa, si femina modum excedit.“
„Luza nezná v ničem míru; hrozí, nemá-li strach, jakmile se zalekne, lze jí beztrestně pohrdat.“
„Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství.“
„Matematiku ovládala do té míry, že byla bez problémů schopna spočítat si svoje milence.“
„Každý básník je do jisté míry reformátor, který se snaží zachránit svět před hříchem ošklivosti.“
„Jakmile se jednou překročí míra, pak už není žádné hranice.“
„Měrou majetku budiž každému jeho tělo, jako noha je mírou obuvi.“
„Nikdo není natolik udatný, aby nebyl neobvyklými věcmi vyveden z míry.“
„Je důležité, abyste šířili dobré pocity. Právě teď je nutné aby bylo vše o míru a lásce.“
„Meditace je úkon nesouzení se, když se přestanete soudit, učiníte se v míru.“
„Pokud jste depresivní, žijete v minulosti. Pokud máte strach, žijete v budoucnu. Pokud jste v míru, žijete v přítomnosti.“
„Svět je ztracen jen do té míry, do jaké je sám ztracen.“
„Válčíme proto, abychom mohli žít v míru.“
„Manželství jest svazek svatý a bohabojný. Proto i potěšení, které z toho máme, má být zdrženlivé a vážné, spojené s trochou přísnosti. Má to být rozkoš do jisté míry rozvážná a svědomitá.“
„Jak na povahu působí bohatství, je každému známo. Neboť lidé, kteří na sebe nechají nějak působit nabyté bohatství, bývají zpupní a nadutí. Chovají se totiž tak, jako by měli všechny možné přednosti, neboť bohatství jest jako jakýsi druh míry hodnoty všeho ostatního, a proto vzniká zdání, jako by se za ně dalo všechno koupit… Takovému zbohatlému povýšenci jako by se nedostávalo výchovy k bohatství.“
„Míru nelze dosáhnout násilím, lze jej dosáhnout pouze pochopením.“
„Dítě je do jisté míry géniem a génius je do jisté míry dítětem.“
„Nevíme, co je absolutně štěstí nebo neštěstí. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. Dobro a zlo jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské štěstí na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla.“