Týkající se: milování

„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
„Milovat někoho znamená pochopit i to, že vás nemiluje.“
„Vidět svět takový jaký je a potom jej milovat – to je největší umění.“
„Milujíce člověka, milujeme vlastní blaho, neboť dobrý člověk, který se stal přítelem, stává se blahem do té míry jak ho milujeme. Tak v přátelství každý miluje vlastní blaho.“
„Moudrý člověk musí být schopen nejenom milovat své nepřátele, ale zároveň nenávidět své přátele.“
„Nakonec člověk miluje svou touhu, nikoli to, po čem touží.“
„To nechť je vaší ctí – vždy milovat, než jste milování a nikdy nebýt těmi druhými.“
„Nechť je tvým cílem milovat vždy více než tvůj přítel, nikdy nebýt až druhý.“
„Nakonec člověk miluje svou touhu, a ne to vytoužené.“
„Muž, který miluje jako ženy, se stává otrokem. Avšak žena, jež miluje jako žena, se stává dokonalejší ženou.“
„Toto budiž vaše manželství – vždycky více milovat než být milován a nebýt až tím druhým.“
„Když zamilovaný odhalí, že jeho láska je opětována, měl by vlastně nad milovanou bytostí vystřízlivět. ‚Jakže? Ona je tak skromná, že miluje dokonce tebe? Nebo tak hloupá? Nebo- nebo-.“
„Z hloubi duše miluji pouze život – a věru, nejvíce tehdy, když ho nenávidím.“
„Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.“
„Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.“
„Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.“
„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…““Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.“Poušť je krásná…,“ dodal.A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…A přece něco září v tichu…“Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ.Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…“Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!““
„Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká.“
„Nebudu ti snášet důvody, pro které mě máš milovat, neboť ty žádné důvody nemáš. Důvodem k lásce je láska.“
„Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“