Týkající se: lidé

„Tyranie dělá z lidí cyniky.“
„Jeden člověk, který v něco věří se vyrovná devadesátidevíti, kteří mají pouze zájem.“
„Všechno na světě se dá přežít, má -li člověk zázemí souhlasného pocitu. Lásky, přátelství, náboženství… také politické víry, myšlenku.“
„Lidé si nepřejí být pouze bohatí, chtějí být bohatší než ostatní.“
„Okamžik, kdy se začnete starat o to, co si ostatní lidé myslí, je okamžikem, kdy přestanete být sami sebou.“
„Příroda je neúprosná a neměnitelná. Je jí jedno, zda jsou či nejsou srozumitelné člověku příčiny a úmysly jeho konání.“
„Příroda je neúprosná a nepodplatitelná. Je jí jedno, zda je lidem srozumitelný či nepochopitelný smysl jejího konání.“
„Ženy by byly mnohem víc okouzlující, kdyby jim člověk mohl padnou do náruče, aniž by jim zároveň padl do rukou.“
„Nudným je člověk, který mluví tehdy, když má poslouchat.“
„Útěcha – vědomí, že lepší člověk je nešťastnější než my.“
„Egoista je člověk s nízkým vkusem, který se víc zajímá o sebe než o mne.“
„Nudný chlap je člověk, který mluví, když chcete, aby vám naslouchal.“
„Žebrák je člověk, který spoléhal na pomoc přátel.“
„Pesimismus je filosofie, k níž člověka přivádí pohled na skličující početní převahu optimistů s jejich děsivou nadějí a ohyzdným úsměvem.“
„Kritik je člověk, který se chlubí tím, že je nesnadné ho uspokojit, protože nikdo se ho uspokojit nesnaží.“
„Právník je člověk vyškolený k obcházení zákona.“
„Egoista je člověk, který nemá úctu před cizím egoismem.“
„Jediní lidé, kteří protestují proti útěku, jsou žalářníci.“
„Lidé žijí v čase, ale náš nepřítel (Bůh) je předurčuje na věčnost.“
„Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru – o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…“