Týkající se: les

„Dvě cesty se rozcházely v lese a já -Vydal jsem po té méně vyšlapané.A takto jsem udělal všechen rozdíl.“
„Suchý strom není na místě v zeleném lese.“
„Aby byl les zelený, každý strom musí být zelený.“
„Stále je co zkoumat. Les otazníků je hustší než kdy dřív.“
„Spisovatelé, šetřte naše lesy! Pište i mezi řádky!“
„Co svět světem stojí, zemí táhnoucí vojska zabíjejí, drancují, vypalují a znásilňují, jen s tím rozdílem, že ne vždy v tomto pořadí. Tak se to obvykle dělá. Co svět světem stojí, vesničané spolu se svými ženami, dětmi a dobytkem se schovávají po lesích a když všechno skončí, vracejí se zpátky…“
„Kdo seje les, kdo zakládá sad, zřídka se dočká sám ovoce a užitku: ale jak bídný by byl svět, kdyby proto již nikdo sady zakládati a lesy síti nechtěl? Kdo tedy se chce ujímati lidu, musí k tomu míti jiné a vyšší pohnutky nežli vděčnost a odměnu od něho: ve zdaru svého díla, ve svém srdci a ve vděčném přátelském uznání malého počtu svých stejně smýšlejících musí hledati jedinou odměnu, nechce-li býti brzy zklamán.“
„Záměrně jsem šel do lesa, protože jsem chtěl žít.“
„Ozvěna jest do jisté míry původní zvuk a v tom jest její kouzlo a půvab. Je to nejen opakování toho, co je ve zvuku znovu opakování hodno, nýbrž částečně i hlas lesa; táž obyčejná slova a zvuky, ale zpívané lesní nymfou.“
„Věřím v les, v louku a noc, během níž roste kukuřice.“
„Ptáte se mne, odkud své myšlenky beru? To nemohu s jistotou říci: přicházejí nevolány, nepřímo i bezprostředně, mohl bych je uchopit do rukou ve volné přírodě, v lese, na procházkách, v tichu noci, za časného rána; podníceny náladami, které se u básníka přemění v slova a u mne v tóny, jež znějí, šumí, bouří; až konečně stojí v notách přede mnou.“
„Můžeme kácet lesy, je-li to nutné, ale je čas skoncovat s jejich ničením. Lesy… naříkají pod sekyrou, miliardy stromů hynou, doupata divoké zvěře a ptáků osiřují, řeky se zanášejí pískem a vysychají, čarovné krajiny mizí.“
„Moře nedává ozvěnu, hory ji dávají. Snad proto všechna veliká hudba vzniká dále od moře, ve vnitrozemí, na okraji hájů a strání, pod Vídeňským lesem, pod Alpami, pod Tatrami, na Hukvaldech.“
„V životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, štěňata, všechno. Jakoby poprvé přistupoval k tomu všemu. I k vlastní ženě.“
„Každý má svůj zrak a svá slova. Každý vnímá jinak ulici, film, les, člověka, všechno.“
„List od lista v lese nerozoznať.“
„Vítr uvažuje: les by měl být rodu ženského. Ať foukám odkud foukám, vždycky hučí.“
„Hodně jich pomřelo, než pochopili, že v lese rostou i jedovaté houby.“
„Papír. Nesmyslně kácíme lesy, abychom na ně pak čmárali nesmysly.“
„Les: věčné schůzování stromů.“