Týkající se: láska

„Co je pravá láska? Když se dva milenci jeden den na sebe hněvají a již druhý den po sobě touží.“
„Úskalím lásky není nevěra, ale žárlivost.“
„Láska neznamená udržovat plaménky jako na hřbitově, ale hořet jako stodola.“
„Láska bez hádek je jako páv bez per.“
„Láska je stavem, ve které je štěstí jiné osoby nezbytné pro vaše vlastní štěstí.“
„Větší lásky nemá žádný člověk než kočičí matka umírající při obraně svých koťat.“
„Řeč je milované nevlastní dítě myšlení.“
„O lásce Naklonil jsem se nad studánku a – namouduši, kdybych nemiloval Narcise, zamiluji se do sebe.“
„Když chceš milovat, miluj člověka, ale pokud očekáváš věrnost, kup si raději psa.“
„Lásku za peníze nekoupíš, ale není od věci, pokud láska ví, že je máš.“
„Láska hory přenáší, ale jen sex zajistí vítaný turistický ruch.“
„Kdo slibuje lásku na celý život, neví nic o životě, ani o lásce.“
„Marně jsem bojoval. To se nestane. Moje pocity nebudou potlačeny. Musíte mi dovolit, abych vám řekl, jak vás horlivě obdivuji a miluji.“
„Čím více toho o světě vím, tím více jsem přesvědčená, že nikdy neuvidím muže, kterého mohu opravdu milovat. Potřebuji ho tolik!“
„Všichni jsme v lásce blázny.“
„Láska k tanci byl jistý krok k lásce.“
„Představivost dámy je velmi rychlá; za okamžik skočí z obdivu k lásce, z lásky k manželství.“
„Pronikl jsi do mé duše. Jsem napůl agonie, napůl naděje … Nemilovala jsem nikoho jiného kromě tebe.“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze?“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? – Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“