Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
křivost
Týkající se: křivost
„Každé mládě a mládě člověka především, je ještě nezkažené, je dobré, to až teprve život ho později nutí ohýbat hřbet a křiví mu páteř. Mládě má místo očí studánky a těmi vám bezprostředně děkuje – ne slovy díků, ale prožitkem radosti.“
„Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.“
„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“
„/je sedm duchovních skutků milosrdenství/ – a ty sú: učiti hlúpého, raditi pochybujícímu, tresktati hřěšícieho, těšiti zarmúceného neb smutného, odpustiti vinu blížniemu, trpěti mile protivenstvie křivé, modliti sě i za nepřátely.“
„Jestliže se vůle zaměří na nějakou věc, která sama o sobě odporuje lásce, jež nás směřuje k poslednímu cíli, už tím se hřích stává smrtelným, … ať už je namířen proti Boží lásce, jako např. rouhání, křivá přísaha, nebo proti lásce k bližnímu, jako například vražda, cizoložství. Když se vůle hříšníka obrátí k nějaké věci, která v sobě nese nepořádek, ale není namířena proti lásce k Bohu nebo bližnímu, je to hřích všední, jako např. prázdná slova, nevhodný smích.“
„Průvan dějin křiví lidem tváře.“
„Pro koho to píši? Nač? – Píši to jako když se křiví větve stromu.“
„Co tedy chceš, ty bludná duše? – Malovati a psáti. – Ale k čemu, proč? – Jako se křiví větve stromu. – Ale strom není za to placen, a ty chceš, musíš mít, nějaký plat a pensi! – Nechci; ale i tak jsem spíše strom než veřejný činitel. – A proč jsi tedy nespokojený? – Že nemohu býti dosti stromem.“
„Pomníky vložené na bedra živých velikánů křiví jejich páteře.“
„Jiní však, právě z této školy, tvrdí, že počátků je deset a vypočítávají se souřadně, totižomezené a neomezené,sudé a liché,jedno a množství,pravé a levé,mužské a ženské,věc v klidu a věc v pohybu,přímé a křivé,světlo a tma,dobré a zlé,čtverec a obdélník.— Aristotelés, Met.“
„Kdo jednou křivě přísahal, tomu se potom nedá věřit, i kdyby přísahal při vícero bozích.“
„Křivá je stezka věčnosti.“