Týkající se: krb

„Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru – o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…“

„Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.“

„V žádném věku bych se nemohla spokojit s tím, sednout si jen tak ke krbu a dívat se kolem. Život je určený k tomu, aby se prožil. Zvědavost musít být neustále přítomná. Nikdy a za žádných okolností se nesmíme k životu otočit zády.“

„Láska se nemůže zvrhnout v nenávist. Studená tma, která nás obklopuje, v našem případě vychází z krbu s vyhaslým ohněm..“

„Zítra odjedu na Vysočinu a tam si sednu ke krbu se skleničkou vína a podívám se do plamenů, no a řeknu vám, že plameny mého krbu jsou tisíckrát zajímavější, než pořady jakékoli televizní stanice!“

„Půjdem rovnou ke mně na kobereček před krb – rád začínám jídlo dezertem.“

„Co je milejšího než domácí krb?“

„Vlastní krb a hodná žena, v tom větší nežli ve zlatě je cena.“