Týkající se: krása

„Ministři před každým zasedáním vlády povinně titulují V. Klause: Ó Veliký siamský slone, nádobo moudrosti, tyglíku krásy, míro vkusu…“
„Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych.Manon je motýl. Manon je včela.Manon je růže hozená do kostela.Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.Manon je rozum, který mi uletěl!Manon je dítě. Manon je plavovláska.Manon je první a poslední má láska.Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.Manon je moje umřít pro krásu.“
„Pravým básníkem je ten, kdo mění zlo lidství v dobrodiní krásy; kdo mění meč zla lidství v dobrodiní poezie.“
„Krása je požadavkem jen tam, kde není lásky. Kde je dostatek lásky, je krása zbytečností.“
„Chci uchopit krásu, uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukou mých…“
„Snažte se připojit ke kráse skutečné hodnoty.“
„Strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásným.“
„S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.“
„Je ze zázračných výsad umění, že strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásou, a že bolest rytmovaná a kadencovaná naplňuje ducha klidnou radostí.“
„Krása jest demonem zla, který vede do udolí běd a strastí – O věrném přátelství Amise a Amila“
„Co je mužům čest a sláva, to je ženám krása a láska.“
„Naštěstí nevypadají všechny ženy zblízka tak krásné, jak se zdají zdálky.“
„Krása vypadá jako snadná věc, proto jí obecenstvo opovrhuje.“
„Elegance je ta jediná krása, která nikdy neslábne.“
„Není krasavice ta žena, která je krásná, ale ta, do které ses zamiloval.“
„Kráso moje nezapomenutelná, dokud si tě pamatuje má náruč, dokud tě ještě cítí mé ruce a rty, zůstávám s tebou. Vypláču slzy pro tebe v něčem, co tě bude hodné, co pretrvá.“
„Myslím, že bych tě tak nemiloval, kdyby sis neměla nač stěžovat a čeho litovat. Nemám rád spravedlivé, kteří nikdy neklesli a nikdy neklopýtli. Jejich dokonalost je mrtvá a málo cenná. Neotevřela se jim krása života.“
„Na prvním místě není autor a stav jeho duše, pro který hledá vyjádření, ale jazyk, kterým jej chce vyjádřit. Jazyk, ta vlast a pokladnice krásy a smyslu, začíná sám myslet a mluvit za člověka a celý se proměňuje v hudbu, nikoliv vnějším, slyšitelným zvukem, ale dravostí a majestátností svého vnitřního pohybu.“
„… Ale krása musí být denně zlomena, aby zůstala krásná…“
„Manželství by bylo nejkrásnější věcí na světě, kdyby v něm bylo méně povinné jízdy a delší volný program.“