Týkající se: krása

„Láska se nikdy nechodí dívat do matriky. Nikdo nemiluje ženu proto, že je tak a tak stará, proto, že je krásná nebo ošklivá, hloupá nebo duchaplná. Miluje, protože miluje.“
„Kolik pěkných bytostí tu je!Jak krásné je lidstvo!“
„Že miloval jsem dosud? Jak se klamu!Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
„Ach, ona teprv učí zářit svíce.Jak v uchu černochově náušnicežhne v tváře její spanilost,nad lidský pomysl i nad žádost.Jako když holubička k vranám sedne,tak jiných krása vedle její bledne……že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne!Já lásku neznal do dnešního dne.“
„Krása tkví v oku pozorovatele.“
„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost…“
„Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvojí krásu nemá.“
„Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
„Co je krásnějšího, než být své ženě tak drahý, že se staneš drahým i sám sobě.“
„Je krásné zemřít vlastní smrtí.“
„Vadou těla se duše nezohaví, ale krásou duše se zdobí i tělo.“
„Nejkrásnější ženská vlastnost je – mlčení.“
„Představivost je vším. Je to ukázka blížících se životních krás.“
„V říši algebry, jíž se po století zabývali nejnadanější matematici, objevila metody, které mají nesmírnou důležitost. Čistá matematika je v jistém smyslu poezií logických myšlenek. Ve snaze dosáhnout logické krásy, jsou objevovány duchovní formule nezbytné k hlubšímu průniku do zákonů přírody… Existuje, naštěstí, několik lidí, kteří ve svém životě včas poznají, že nejkrásnější a nejuspokojivější prožitky dostupné lidstvu nepocházejí odněkud z vnějšku, ale souvisejí s rozvojem vlastního cítění, myšlení a práce jednotlivce. Skuteční umělci, objevitelé a myslitelé byli vždy lidmi tohoto druhu. Přestože životy těchto lidí probíhají nenápadně, plody jejich úsilí jsou nejcennějším přínosem, který nějaká generace může zanechat svým potomkům.“
„Studium a obecně snaha o pravdu a krásu je sférou činnosti, ve které máme dovoleno zůstat dětmi po celý život.“
„Radost vidět a rozumět, to je nejkrásnější dar přírody.“
„Nejkrásnější a nejhlubší pocit jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě.“
„Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.“
„Naším úkolem musí být osvobodit se … rozšířením našeho kruhu soucitu, abychom mohli přijmout všechny živé tvory a přírodu jako celek a celou její krásu.“
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“