Týkající se: krajnost

„Ještě nikdy se tak do krajnosti vystupňovaná senzibilita nevyjadřovala tak jednoduchými prostředky. o Modestu Musorgském“

„Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to, máte-li pravdu nebo ne, neptá se, jste-li bohat či chud. Jste jeho kamarád… Drží se vás stále, aby vás potěšil, bděl nad vámi, a v krajním případě dal za vás i svůj život. Bláhový pes, bez rozumu a bez duše.“

„Krajním prostředkem ženy, jak zvítězit, je podlehnout.“

„Buďme krajně podezíraví vůči takovým výrokům našich přátel, které jsou nám k prospěchu.“

„Krajnosti jsou v nelibosti, extrémy nejsou žádoucí.“

„Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky – to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a „miluje“ svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.“

„Na počátku dvacátého století bylo tolik moudrých hlav, že by mezi nimi jablko nepropadlo. Mudrci se vyskytovali tak běžně, že o hlupáky byla krajní nouze, a jen co nějakého zvětřili, už se za ním táhla celá ulice a vážili si ho jako oka v hlavě a přidělili mu nějaký vysoký státní úřad.“

„Vládce tedy nemusí nutně mít všechny kladné vlastnosti, ale měl by umět vzbudit zdání, že je nepostrádá. a naopak má-li je, je krajně nežádoucí, aby se jimi vždycky a za všech okolností řídil.“

„Ctnost jest uprostřed dvou krajností, jež zjevné vady a neřesti jsou.“

„Jak rychle putujeme po zemi! První čtvrtina života uběhne dříve, než poznáme jeho cíl; poslední čtvrtina plyne, když jsme se už přestali z něj těšit. Zpočátku neumíme žít, brzy už žít nemůžeme; a v intervalu, který odděluje tyto dvě neužitečné krajnosti, tři čtvrtiny zbývající času strávíme spánkem, prací, bolestí, odříkáním a trápeními každého druhu. Život je krátký ani ne proto, že krátce trvá, ale proto, že i z tohoto krátkého času nezbývá nám téměř nic na to, abychom ho užívali. Smrt může být jakkoli vzdálena od narození, život je vždy příliš krátký, pokud období života je špatně vyplněné.“

„Jedním z nejdůležitějších úkolů vlády je předcházet krajnosti v majetkové nerovnosti, nikoliv však odnětím bohatství jeho majitelů, ale tím, že všem odebere prostředky na jejich hromadění, ne stavěním chudobinců, ale tím, že jim zajistí, aby se staly skutečnými občani.“

„Zákony se projevují veškerou svou silou jen tam, kde není krajnosti; jsou stejně bezmocné proti pokladům boháče jako proti bídě chudáka. První je obchází, druhý jim uniká; jeden dělá do plachty díru, druhý pod ní proklouzne.“

„Člověk nebývá ani dobrý ani zlý až do krajnosti.“

„Obvykle se soudívá, že mezi dvěma krajními hledisky je pravda. Tak tomu zdaleka však není. Je mezi nimi problém.“