Týkající se: kostel

„Všichni v kostele volají: Ježíši, vrať se! Jenže spousta lidí neví, že kdyby se Ježíš vrátil, tak by ho ti hrabiví a zlí lidé znovu kvůli pár penězům zabili…“

„Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych.Manon je motýl. Manon je včela.Manon je růže hozená do kostela.Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.Manon je rozum, který mi uletěl!Manon je dítě. Manon je plavovláska.Manon je první a poslední má láska.Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.Manon je moje umřít pro krásu.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek ‚Ctitelů slunce‘, bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Proč nestavíme více nemocnic a méně kostelů, modlit k Bohu se můžete všude, ale operovat ve stoce se nedá.“

„Někteří chodí do kostela v naději, že Pánbůh sleduje docházku.“

„Věže kostelů a hradů jsou vztyčené ukazováčky minulosti.“

„Logika lidu: Je kostel, proto je Bůh.“

„Divadlo nabývá důležitosti jakožto společenské médium. Špatná divadla jsou stejně škodlivá jako špatné školy nebo špatné kostely, protože moderní civilizace rychle násobí tu kategorii, pro kterou je divadlo jak školou, tak kostelem.“

„Celé lidstvo žije v otroctví. Každá víra je otroctví; každé náboženství, každý kostel, každá synagoga, každý chrám není nic jiného než vězení s otevřenými dveřmi. Dveře jsou záměrně otevřené, aby ve vás vyvolaly iluzi, že nejste ve vězení.“

„Civilizace nedosáhne svého vrcholu dotud, dokud poslední kámen z posledního kostela nedopadne na posledního kněze.“

„Jen to, že zrovna neklečíte v kostele nebo nedřepíte nehnutě celí zdřevěnělí, přece ještě neznamená, že nemůžete rozmlouvat s Bohem.“