Týkající se: knihy

„Od té doby, co se knihy recenzují, je již nikdo nečte kromě recenzenta, a i ten je čte jentakta.“
„Pergamen tvou touhu neuhasí. Klíč k moudrosti nenajdeš na stránkách knih. Kdo po tajích života myšlenkou každou prahne, ve své duši najde pramen jich.“
„Dokud žijem, žije i naděje. Věř životu, učí lépe, nežli řečník a kniha.“
„Některé knihy byly, jak se zdá, napsány ne proto, aby se z nich člověk poučil, ale aby se dověděl, že autor něco zná.“
„Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.“
„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“
„Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti – je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?“
„Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“
„Ty jsi podivné zvíře, tenké jako prst… ale mocnější, než prst krále.“
„Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“
„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát, autorita je založená především na rozumu.“
„Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“„Co kdo chce…“Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…“
„Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.“
„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“
„Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce…“
„Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán – možná.“
„“Klasika.” – Kniha, kterou lidé chválí a nečtou.“