Týkající se: kluk

„Ztratil jsem duši jako lidská bytost. Ztratil jsem sebeúctu. Nejsem milý kluk, takže pro lidi opravdu není těžké mě nemilovat.“

„Naposledy stál v Českém nebi na jevišti 27. května – a pak se tam sám odebral. Doufám, že tam bude. Byl to kluk nesmírně čestný, už za tu svou pracovitost si zaslouží, aby ho tam vzali.“

„[Na otázku: Uvažoval jste někdy o tom, kde byste chtěl být jednou pohřben? ] V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“

„V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“

„I kdyby mi stokrát řekl: Mám Tě rád, já sklopím oči a řeknu: Kdo tě naučil takhle lhát?! I kdyby na popravu mě vedli a slibovali celý Řím, já hrdě zvednu hlavu se slovy: Klukům už nevěřím.“

„Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jít k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul.“

„Albert zabručel. „Víš co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“ Mort chvilku přemýšlel. „Ne,“ řekl nakonec. „Co?“ Chvilku bylo ticho. Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.““

„Nejsem tu, abys semnou dneska spala, abych zjistil, jestli ti to došlo, moje malá. Nejsem tu, aby ses zlobila a hádala. Jen nad tím mi srdce puká: můžeš holka, chápat svýho kluka?Chápat holka-Holka, můžeš chápat svýho kluka?“

„Každý hloupý kluk dokáže rozšlápnout brouka, ale ani všichni profesoři dohromady nedokáží žádného brouka sestrojit.“

„Teprve až vnikne do lidí ona prostá, nad všechnu pochybnost povznesená pravda, že zvířata jsou v podstatě totéž, co my, přestanou být zvířata bez práv a nebudou vydána ukrutnosti každého kluka… Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, že ten, kdo je ke zvířatům krutý, nemůže být dobrý.“

„Rozum člověk nosí pořád s sebou jako kluk kudlu a zkouší jej, kde může, stejně jako kluk kudlu.“

„Nikdy bys neměl udělat rošťárnu a svalit ji na brášku, pokud ji stejně dobře můžeš svalit na jiného kluka.“

„Lidi jako já si svojí takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?“