Týkající se: kaz

„Když se omlouváš, pokus se, aby ses při tom nesmál. Trochu to kazí efekt.“

„Kéž bychom sami nekazili mravy svých dětí! Když řeknou něco prostoduchého, máme z toho radost, smíchem a polibkem vítáme slova, nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině zní oplzlé písně, předvádějí se neslušné scény. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.“

„Věkem se kazí zrak, ale člověk jaksi lépe vidí.“

„Člověk s dlouhým seznamem nároků je podobný dámě s těžkými kufry. Kazí potěšení sobě i ostatním členům zájezdu, kteří se cítí do jisté míry povinni jí pomoci.“

„Krása žen se nám líbí právě jen proto, že má své kazy.“

„Život je takový úsek, který tvoří dvě poloviny: první polovinu nám kazí rodiče a druhou děti.“

„Přátelé nás kazí, přimhuřují nad námi oči a odpouštějí nám. K úspěchu v životě potřebujeme několik dobrých nepřátel.“

„Žádný člověk nemá právo kazit tvé sny.“

„Z lásky manželské se lidstvo rodí, láskou přátelskou se zdokonaluje, ale láskou prodejnou se kazí a stává se nízkým.“

„Obdiv kazí kdekoho už od dětství.“

„Kazíme si mysl, rozum i svědomí zrovna tak, jako si kazíme žaludek.“

„Pozoruj, jak zahálka ničí tělo – tak se kazí vody, které se nepohybují.“

„Demokracie značně kazí mravy. Zvyká veřejnost na žvanění, totiž na chvástavost a pomluvy.“

„Civilizace má sklon kazit lidi, jako velká města kazí pobřeží.“

„Studium bez touhy kazí paměť a neuchovává nic, co přijalo.“

„Komfort devastuje vše; kazí boháče, co se z něj těší, i ubožáka, co po něm dychtí.“

„Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost.“

„Přepych kazí bohaté i chudé, jedny majetkem, druhé chtivostí.“

„Nelze očekávat, že by králové filosofovali, nebo že by se filosofové stali králi, a nelze to ani považovat za žádoucí, protože držba moci nevyhnutelně kazí svobodný úsudek rozumu.“

„Láska je něco nádherného, ale kazí charakter.“