Týkající se: kámen

„Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: „Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic.““
„Žena je něžnější než květ, ale tvrdší než kámen.“
„Falešní bohové trpělivě snáší existenci jiných falešných bohů. Dágon může stát s Bélem, a Bél s Astarot; jak by také mohl být kámen a dřevo a stříbro pohnut pobouřením; ale protože Bůh je jediným živým a pravým Bohem, Dágon musí padnout před Jeho archou; Bél musí být zbořen, a Astarot musí pohltit oheň.“
„Pokání musí vykopat základy, ale svatost vztyčí stavbu a pokládá svrchní kámen. Pokání je vyčištění odpadků z chrámu hříchu; svatost staví nový chrám, který zdědí Bůh náš Pán. Pokání a touha po svatosti nemohou být nikdy odděleny.“
„Přemohl jsem krokodýla, přepral velrybu, medvědovi vyprášil kožich a lvovi dal přes hubu. Jsem zlý! Včera jsem spoutal blesk a zatknul hrom, zabil skálu a zranil kámen. Jsem tak strašný, že i lékům se ze mě dělá špatně!“
„Co se od našich vzorů můžeme naučit, je především ta skutečnost, že duše skrývá obsahy nebo je vystavena vlivům, jejichž asimilace se pojí s největšími nebezpečími. Když tedy staří alchymisté své tajemství připisovali hmotě a Faust ani Zarathuštra nás nikterak nepovzbuzují k tomu, abychom je k sobě přičlenili, nezbývá asi nic jiného, než ten arogantní nárok vědomí, aby bylo samo duší, odmítnout a přiznat duši skutečnost, již našimi současnými rozumovými prostředky nejsme schopni pochopit. Nepovažuji za tmáře toho, kdo přizná svou nevědomost, nýbrž toho, jehož vědomí není ještě ani tak vyvinuto, že o své nevědomosti nic neví. Jsem toho názoru, že alchymistické očekávání, že z hmoty lze zhotovit filosofické zlato nebo všelék nebo zázračný Kámen, je sice na jedné straně iluzí (jejíž příčinou je projekce), ale na straně druhé odpovídá psychickým skutečnostem, jimž v psychologii nevědomí připadá velký význam. Alchymista totiž, jak dokazují texty a jejich symbolika, projikoval proces individuace do chemických procesů proměny.“
„Kámen lze hodit do vzduchu, a přece mu křídla nenarostou.“
„Kapající voda vydlabává kámen, ne silou, ale vytrvalostí.“
„Kapka vyhloubí kámen a prsten se nošením odře, ztupí se po čase pluh, oře-li utvrdlou zem.“
„Kapka vyhlubuje kámen.“
„Co je tvrdší než kámen, a co měkčí než voda? Přece se měkkou vodou rozruší i tvrdost skal.“
„Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“
„Odvažuj svá slova. Kámen, který toho tolik viděl, mlčí.“
„Krása je květina – moudrost kámen.“
„Chytrost bez citu je mlýnský kámen bez zrna.“
„Kámen, který stavitel odmítl, bude základním kamenem.“
„Každá nešťastná láska zčeří v člověku hladinu jeho duše jako kámen hozený do vody.“
„Co to je?“ Pistolník se uchechtl. „Kámen mudrců. Cort nám vyprávěl, že staří bohové nachcali do pouště a tak stvořili meskalin.“
„Civilizace nedosáhne svého vrcholu dotud, dokud poslední kámen z posledního kostela nedopadne na posledního kněze.“
„Žalovat na osud můžeme hodně dlouho, změnit jej však nemůžeme. Stojí tvrdý jako kámen a je neúprosný. Nikdo jím nepohne ani prudkým slovem, ani pláčem, ani důvodem.“