Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
jez
»
Strana 16
Týkající se: jez
„O všech našich ctnostech se dá říci zhruba totéž, co napsal jeden italský básník o ženské počestnosti – že je to jen umění, jak ctnostně vypadat.“
„Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc různých kopií.“
„Chvála je obratná lichotka, skrytá a vybraná, a přináší uspokojení oběma stranám – jeden ji přijímá jako zasloužené ocenění svých hodnot, druhý ji udílí, aby bylo vidět, jak věci rozumí.“
„Zdrženlivost v jídle znamená buď starost o zdraví, anebo neschopnost mnoho jíst.“
„Je spousta léků proti lásce, ale ani jeden zaručený.“
„Že neodhalujeme přátelům své srdce až na dno, není proto, že bychom si nebyli jisti jini, nýbrž sebou.“
„Ptají-li se milenci jeden druhého, jak dlouho bude jejich láska trvat, není to proto, že by chtěli včas odejít, nýbrž proto, aby slyšeli, že nebudou muset odejít nikdy.“
„Jeden dobrý přítel je dražší než sto příbuzných.“
„Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát.“
„Věčně jíme salát z pravdy a omylu.“
„V mládí každý věří, že svět začal teprve jím, že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.“
„Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.“
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.“
„Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně – štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“
„Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst…“
„Otázka zní: Je a bylo kdy vůbec lidstvo schopno štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoli. Celé neštěstí člověka spočívá v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené.“
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
„Nemůže se o nás sice říkat, že náruživě uctíváme stát; ale přesto jsme fanatičtí etatisti; všechno čekáme jen od státu, všechno mu ukládáme a div se nedomáháme toho, aby nás přišel podrbat soudní sluha, kousne-li nás blecha. Jeden z našich národních rysů je silná nechuť k úřadům, ale stejně výrazným rysem naší národní povahy je mystická důvěra, že úřady se mají o všechno postarat a mají k tomu plno prostředků.“
„Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.“
„Moře je veliké a oceán času nemá hranic; plivej do moře, člověče, a ono se nevzedme, spílej svému osudu, a nepohneš jím.“
Předchozí
1
…
15
16
17
…
19
Následující