Týkající se: hora

„„Hory vznikají a zase mizí a hluboko pod námi se vesmírem vznáší Želva. Lidé žijí a umírají a Želva kráčí. Říše vznikají a zanikají a Želva kráčí. Bohové přicházejí a odcházejí a Želva stále kráčí. Želva kráčí!““
„Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“
„V horách Beraní hlavy bylo pěkných rovných míst až až, ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.“
„Vidím rezavé hory. Doba železná ještě neskončila.“
„V umění to není jako na horách. Chraňte se značených cest.“
„Tahle hora zůstane i dlouho po mé smrti nadále horou.“
„Nemít vedle sebe ty vysoké hory, i Dákové by byli stavěli pyramidy.“
„Když moře vysychá, rostou hory.“
„Hory jsou hrdé, ale nás živí skromnost nížin.“
„Hora se otřese, jen když ji zasáhne jiná hora.“
„Ten, kdo neviděl hory, bude žasnout nad velkolepostí pahorku.“
„Pro nás slunce zapadlo. Hory je vidí nadále.“
„Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne.“
„Ten kdo vstoupí až na samé vrcholy hor, spatří nejvyšší vrcholky zastřené oblaky. A ten kdo převýší a nebo si podmaní lidstvo, spatří ty dole docela zaslepené nenávistí.´´“
„Muž, který hýbe horou, začíná přenášením kamínků.“
„Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat: tomu se ovšem říká fušerská práce.“
„Nezabiješ! nevztahuje se jen k zabití člověka, ale k zabití všeho živého. Tento zákaz byl vepsán v lidská srdce dříve, než na hoře Sinai.“
„Nezabíjej nevztahuje se jen na vraždění člověka, ale na vše, co žije. A toto přikázání bylo zapsáno v srdci člověka ještě dříve, než bylo dáno na hoře Sinaji.“
„Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: „Jak to, že jsem to předtím nepochopil?“ Jako by předtím bylo co k pochopení.“
„VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:“