Týkající se: hodina

„Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.“

„Na naší první schůzku přišla s tříhodinovým zpožděním. Sotva dosedla, otevřela pusu a vydržela mluvit další tři hodiny bez přestávky.“

„Navěky a navždy. Nyní v roce 1944. Po všech těch hodinách prožitých. Vektory pokračují ve svém původním směru. Nic je nezastaví. Bez více znalostí než živých emocí. S žádným jiným přáním než pokračovat, dokud se nesetkají. Pomalu. S velkým znepokojením, ale s jistotou, že vše se řídí „zlatým řezem“. Existuje buněčné uspořádání. Existuje pohyb. Tam je světlo. Všechna centra jsou stejná. Pošetilost neexistuje. Jsme stejní, jako jsme byli a jak budeme. Nepočítám s idiotským osudem.“

„Cožpak se milenci dívají na měsíc, když jsou u svých milenek? Naštěstí ne, leda když je začínají nudit. Mílenci spolu nepláčou, neskládají hymny na nekonečnost a málo se věnují rozjímání. Hodiny opravdu rozkošné prchají velmi rychle a jsou vyplněny jinak.“

„Věřte mi Langu, první dvacet čtyři hodiny invaze jsou rozhodující. Pro Spojence i pro Německo to bude ten nejdelší den.(k pobočníkovi, květen 1944) “

„Vrcholem lenosti je vstávat v pět hodin ráno, abychom mohli nic nedělat.“

„Pracujeme-li naprosto cílevědomě osm hodin denně, můžeme to dotáhnout až na vedoucího a pracovat pak čtrnáct hodin denně.“

„Každý den a každá hodina v lágru dávala tisíce příležitostí k vnitřnímu rozhodnutí, které bylo rozhodnutím pro, nebo proti propadnutí člověka těm okolním silám, které hrozily uloupit mu to nejvlastnější, jeho vnitřní svobodu, a svést ho k tomu, aby se zřekl své svobody a důstojnosti a stal se pouhým míčem na hraní, pouhým objektem vnějších podmínek a nechal se od nich proměnit v typického koncentráčníka.“

„Přiletěl jsem na jeden den do Guatemaly. Na soukromé univerzitě Francisco Maroquín, posazené v kouzelném údolí v takové skoro džungli, jsem dostal čestný doktorát. Odskočil jsem si tam ze státní návštěvy Mexika. Přijedete tam a oni vás zavedou do knihovny, do dokumentačního oddělení, ukazují vám, co všechno tam mají, a říkají, tak jestli chcete, uděláme malou zkoušku, co je tady v rámci knihovny pod jménem … Ten šok, když zjistíte, co v té guatemalské univerzitě mají mých textů a odkazů na mé texty, je naprosto deprimující. Hned vedle jsou živé sopky. Je to Guatemala. V noci spíte a mezi třetí a čtvrtou hodinou se ozve podivný zvuk, a přestože jste nikdy u sopky nebyli a nevíte, jak má sopka dunět, tak v tom polospánku přesně víte, že to udělala sopka, že to není jiný zvuk. Svou veledůležitost bychom opravdu neměli přeceňovat. Svět je vůči nám hodně shovívavý, hodně férový a hodně pozorný. Ani nevím, jestli si to zasloužíme.“

„Nebudu možná populární, ale s pokrčením ramen se dívám na vstup do Schengenu. Každému se zdá, jak vydělá na tom, že neztratí tři minuty, aby na hranicích zastavil a ukázal nějakému úředníkovi pas. Ty minuty nestojí vůbec za řeč, to nejsou tři hodiny jako za komunismu. Divím se, že někdo tento efekt považuje za tak významný a vůbec si neklade otázku, co díky tomu ztrácí, co může být na opačné straně téže mince. Je to pro mě další pokus to vykolíkované území, které považuji za svou vlast, odkolíkovat a tvářit se, že to není důležité.“

„Neviním Řeky. Každá země by mohla sama volit, zda bude žít na půl plynu, čtvrt plynu, nebo na plný plyn svých možností. Sama by mohla říct: my budeme víc hodin sedět ve stínu pod cypřiši a popíjet si ouzo, anebo víc pracovat. Jestliže se Řecko rozhodne, že bude více hodin věnovat ouzu nebo cypřišům, tak je to naprosto v pořádku. Nicméně nemůže vstoupit do měnové unie s Německem.“

„Buď zatracen, kdo vymyslel jsi hodiny a první z nás zřídil orloj sluneční. Za mého mládí orloj byl žaludek. Když hlad měls, kázal jíst – když ovšem bylo co! Však dnes smíš jíst až uráčí se sluníčku…“

„Ďábel pýchy se narodil s námi; a nezemře byť jen hodinu před námi.“

„Je mnoho rušivých vlivů, mnoho světských starostí. Asketa se nenechávyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a může věnovat každouhodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností!Jak jednoduchý úkol! Ale dejte mu manželku a děti! Ať vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnitplenky ve tři hodiny v noci. Ať vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. Ať vidíruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tadyhovoříme o zbožnosti.Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí.Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“

„Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá.“

„Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého.“

„Musí se zabít, musí se žít, ruce jsou zbraně, srdce štít.“

„Proč muž tu na světě vždy dvě lásky má, proč jednu zabíjí a na druhou umírá?“

„Láska je největší komplikací života, a kdo si život nekomplikuje, není šťasten ani hodinu.“

„Budoucnost je něco, kam se každý z nás dostane rychlostí 60 minut za hodinu, a to bez rozdílu, kdo to je a co udělá.“