Týkající se: hlubokost

„Nikdy nezdiskreditujte svůj instinkt. Nejste paranoidní. Vaše tělo může zachytit špatné vibrace. Pokud něco hluboko uvnitř říká, že něco není správné s osobou nebo situací, věřte tomu“

„Slovo „depresivní“ je foneticky nazýváno jako „hluboký odpočinek“. Není za co se stydět, právě se nabíjíte.“

„Není nutné trpět.“ Já tedy myslím, že přesně tohle svědčí o hlubokém neporozumění tomu, jaký průšvih je lidský život…“

„Dále pak se domnívám, že druhou nejmocnější pohnutkou je touha po bezpečí, cosi jako pocit, že máte staršího bratra, který vás vždycky ochrání. To je velmi důležitá skutečnost, hluboce ovlivňující lidskou touhu mít nějakou víru v boha.“

„Hluboko uvnitř cítím, že tento svět, ve kterém žijeme, je obrovský monumentální symfonický orchestr. Věřím, že v prvotní formě celého stvoření je zvuk a to ne pouze náhodný zvuk, ale hudba“

„Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob… odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd … křičel jsem … Vy nerozumní, kteří naříkáte na přírodu, vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi.“

„Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.“

„Láska je vlnou srdce, vibrací srdce, tepáním, sdílením všeho, čím jste, hlubokou a naléhavou potřebou jít a být s ostatními lidmi, dělit se s nimi o své bytí, o svou radost, o svou píseň. Je-li však srdce téměř mrtvé, zamrzlé, protože vám ostatní říkali, že máte sami sebe odsuzovat – že jste oškliví, že jste špatní, že je to hřích: „Nedělej to, nebo se proviníš!“, pak nemůžete sami sebe přijmout. Jak byste pak mohli přijmout jiného?“

„Jděte hluboko dovnitř a s překvapením zjistíte, že nenávist, zloba a žárlivost jsou jen na okraji. V samotném středu vašeho bytí je jen láska.“

„Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že jsme odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i láska.“

„Žena, která funguje jako prostitutka, se hluboko ve svém nitru odsoudila, protože prodává cosi, co je neocenitelné, neprodejné.“

„Láska není vášeň, není to jen vzrušení. Láska je hluboké porozumění někomu, kdo vás doplňuje. Někdo, kdo z vás udělá „celý kruh“. Přítomnost toho druhého pozvedá vaši přítomnost. Láska vám dává svobodu být sebou samým, není to vlastnictví.“

„Je nutné dbát na to, aby se přátelství nezměnilo v hluboké nepřátelství.“

„Tu stojíme ovšem před něčím božským, co mě uvádí v radostný úžas. Kdyby tomu skutečně bylo tak, že by toto krmení cizího mláděte procházelo vší přírodou jako něco obecně zákonitého, byla by tím rozluštěna mnohá hádanka a s hlubokým přesvědčením bychom mohli říci, že se Bůh smiluje nad mladými krkavci, kteříž volají k němu.“

„Možná já vím nejlépe, proč se směje pouze člověk; protože jen on trpí tak hluboko, že musel vymyslet smích.“

„Dav má za hluboké vše, čeho dna nemůže dohlédnout: je tak bázlivý a tak nerad vstupuje do vody.“

„Těm lidem, po nichž mi něco je, přeji opuštěnost, nemoc, špatné nakládání, znehodnocení…, aby jim nebylo neznámo hluboké pohrdání sám sebou, opovržení a muka nedůvěry k sobě.Nemám s nimi soucitu, neboť jim přeji to jediné, co dnes může dokázat, má-li někdo cenu, či ne – aby vydržel!!!“

„Všichni kalíme svoji vodu, aby se zdálo, že je hluboká.“

„Láska není rybník, ve kterém pořád můžeme hledat svůj obraz. Má příliv a odliv. A jsou v něm vraky a potopená města a chobotnice a bouře a truhly se zlatem a perly. Ale perly, ty leží hluboko.“

„Jak je vůbec možné, že Karkulčina na lůžko upoutaná babička bydlela kdesi v hlubokých lesích a ne v nějakém domě pro seniory s pečovatelskou službou?“