Týkající se: hlava

„Vždycky je tady ten strach z vlastní hlavy a z toho, co si budeš myslet.“
„Chcete-li ovládat sebe, použijte svou hlavu; chcete-li ovládnout ostatní, používejte své srdce.“
„Dokáže-li člověk dobře opakovat, co řekli jiní, obyčejně sám mnoho přemýšlel, pokud ovšem není jeho hlava pouhým krokoměrem. A takové jsou mnohé hlavy, které budí pozornost svou pamětí.“
„Napodobování a obdiv se rozšířily nejprve na krásná těla a pak se šířily stále dál až na krásné duchy. Ti přivedli dovednost, jak vyprazdňovat slušně ve společnosti hlavu, aby to vypadalo, že je ještě plná, tak daleko a k takové soustavnosti, jak jen to šlo.“
„Drazí-li se kniha s hlavou a zaduní to, je to vždy vinou knihy?“
„Kdyby muži nebyli víc než jen hlava, ženy by nemusely být víc než oči.“
„Obyčejná hlava se vždycky přizpůsobuje vládnoucímu mínění a vládnoucí módě, považuje stav, ve kterém se teď všechno nalézá, za jediný možný a chová se při všem trpně. Nenapadne ji, že se všechno od tvaru nábytku až po nejdůmyslnější domněnku rozhoduje ve velké řadě lidí, jejímž je členem.“
„Když se hlava srazí s knihou a ozve se dutý zvuk, je to vždycky chyba té knihy?“
„Hlava překrásná, leč mozek chybí v ní.“
„Pokud si položíte hlavu do lví tlamy, pak si nemůžete stěžovat, pokud ji náhodou kousne.“
„Samozřejmě, že se to odehrává v tvojí hlavě, Harry, ale proč proboha by to nemohlo znamenat, že je to skutečné?“
„Tvrdím, že každý může být dobrou hlavou čehokoli, sobru, domácnosti, města, vojska, jestliže pozná, co potřebuje, a dokáže si to opatřit.“
„I kdyby mi stokrát řekl: Mám Tě rád, já sklopím oči a řeknu: Kdo tě naučil takhle lhát?! I kdyby na popravu mě vedli a slibovali celý Řím, já hrdě zvednu hlavu se slovy: Klukům už nevěřím.“
„Jsem jenom stará děvka, která se každé ráno probudí, podrbe se na hlavě a přemýšlí o tom, s kým se dneska vyspí.“
„Všechno je fantazie, rodina, úřad, přátelé, ulice, všechno je fantazie, vzdálenější nebo bližší, i žena: a pravdou je jen to, že tiskneš hlavu ke stěně cely bez oken a bez dveří.“
„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: „Což ji stále neprorážím?““
„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“
„Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje.“
„(O Stalinovi) On je ovšem taky něco jako papež. Hlava nejnesvětější církve. Ale já vám povím pravdu. Já nikdy nedovedl vidět jenom to špatné na Napoleonovi a nějak taky nemůžu hodit Stalina do jednoho pytle s Hitlerem. Někdy se mi dokonce zdálo, že jsem mu v očích zahlédl něco jako jiskřičku lidskosti. Ale možná, že se mýlím. Čertovi taky svítají očička a možná, že právě pro tohle je Stalin ještě nebezpečnější, než si myslíme.“
„Nevyměnil svoji hlavu, kdo objevil se v novém hávu.“