Týkající se: hlas

„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“
„Ty skutečně beznadějné oběti duševní nemoci najdete mezi těmi, kdo se jeví jako nejnormálnější. Mnozí z nich jsou normální proto, že se natolik dobře přizpůsobili našemu způsobu existence a jejich lidský hlas byl tak záhy po vstupu na svět umlčen, že už ani nebojují, netrpí ani nemají symptomy neurotika. Jsou normální nikoli v tom, co lze považovat za absolutní význam toho slova; jsou normální pouze ve vztahu k těžce nenormální společnosti. Jejich dokonalé přizpůsobení se této nenormální společnosti je měřítkem jejich duševní choroby. Milióny abnormálně normálních lidí, žijících bezstarostně ve společnosti, které by – pokud by to byly plně lidské bytosti – nikdy neměli být přizpůsobeni.“
„Hlásím se k pozitivnímu vlastenectví a velmi citlivě vnímám vlastní sounáležitost s českým národem a státem. Nemohu přijmout názor, že stát je jen jakási veteš devatenáctého století a že teď konečně nadešlo pozitivní období lidských dějin, kdy bude tahle veteš smetena a konečně dojde k totálnímu osvobození lidstva.“
„To, že část lidí dnes nemá dát komu hlas ve volbách, je dáno tím, že politici nevystupují s jasnými programy a nabídkou, aby se k nim člověk mohl přidat.“
„Dej mi svůj hlas a mlč!“
„Veřejně se hlásit k erotice, této oblasti života, jest výsada, kterou mají pouze lékaři a nemravové.“
„Naděje je to s křídly, co hnízdí uvnitř nás a pěje píseň beze slov a stále zvedá hlas.“
„Jednoho dne za mnou přišel jeden džentlmen: „Pane Spurgeone, nesouhlasím s vámi ohledně náboženství. Jsem agnostik.“ „Ano,“ odpověděl jsem, „to je řecké slovo, a jeho přesný ekvivalent je ignorant; jestli se chcete hlásit k tomuto titulu, jen račte.““
„Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá“
„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. – Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? – Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“
„Těžko lze rozeznat hlas pravdy v ryku rozvášněných stran.“
„Doufající duše nepodlehne ani tomu, co nám říká vnitřní hlas.“
„Hlas většiny není žádným důkazem spravedlnosti.“
„“Rytíř bez jizvy je kokot a ně hrdina.““
„Zní hluše srdce zvonu hlas, o smrti píseň zpívá, o smrti, jež má tolik krás, víc, než-li svět nám skrývá.“
„“Co je potom pravda?““Pravda,“ odvětil klidným hlasem Samson Medák,“ je dcera času.““Počatá,“ dodal Šarlej,“ v náhodném a krátkodobém vztahu se shodou okolností.““
„Švejk: Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“
„Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat. … Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti… Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.“
„Ozvěna jest do jisté míry původní zvuk a v tom jest její kouzlo a půvab. Je to nejen opakování toho, co je ve zvuku znovu opakování hodno, nýbrž částečně i hlas lesa; táž obyčejná slova a zvuky, ale zpívané lesní nymfou.“
„Většinu toho, co moji sousedé nazývají dobrým, pokládám za špatné a lituji-li čeho, je to asi mé dobré chování. Jaký zlý duch mě to posedl, že se chovám tak dobře? Povídej si věci sebemoudřejší, ty starý muži, který žiješ ve vší počestnosti už sedmdesát let – slyším neodolatelný hlas, který mě od toho všeho zrazuje. Každá generace opouští podniky generace následující, jako myši opouštějí ztroskotané lodě.“