Týkající se: fronta

„Jedu lyžovat a stoupnu si do fronty u vleku, co bych dělal také jiného. Na té kotvě pak jedu s člověkem, který to vůbec netuší a začneme si povídat. Ten je z toho často vyplašen a překvapen. Já to skutečně nedělám jako divadélko, jdu prostě lyžovat.“

„Zatím co nejlepší synové Velkoněmecké říše krvácejí na všech frontách pro novou Evropu, Vy si klidně krvácíte v hodinovém hotelu do vany.“

„Sametem se dá krásně škrtit. A do sametu se koneckonců balily sťaté hlavy. Já nenavrhuji, aby se stínaly hlavy. Tady ale jakoby nikdo nebyl vinen zradou, stavem této země. Lidi vidí bývalého tajemníka, jak si hoví dál, momentálně coby podnikatel. Jak chcete, aby vyrostla nová, lepší generace, když se každý může přesvědčit, že se vyplácí lumpárna, a ne poctivost. Žádné přikázání není svaté, morálka je přežitek.“

„Někteří stateční jdou na frontu proto, že se bojí zůstat v zázemí.“

„Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane.“

„Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře; neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.“

„Válka je příčinou smrti jako rakovina a tuberkulóza, jako chřipka a úplavice. Jenže případy úmrtí jsou častější, rozmanitější a hroznější.“

„Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. (“

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“

„Nechť si přijdou měsíce a léta, nic mi už nevezmou, už nic mi vzít nemohou. Jsem tak sám a tak prostý všeho očekávání, že jim bez bázně mohu hledět vstříc.“

„Hrůzu lze snášet, pokud se člověk prostě krčí; ale zabije, když člověk o ní dodatečně přemýšlí. Právě tak jako se z nás stane zvěř, když jdeme tam dopředu, poněvadž to je jediný prostředek, jak to vydržet…“

„Když člověk viděl tolika mrtvých, nemůže už pochopit tolik bolesti pro jediného.“

„Zatím co oni ještě psali a mluvili, my viděli už lazarety a umírání; zatím co označovali službu státu jako to největší, my už věděli, že strach před smrtí je silnější.“