Týkající se: důstojnost

„Cíl, kterého chceme dosáhnout, je dovršením tužeb celého lidstva po lidské důstojnosti a lidském naplnění.“

„Mlčení vždy vzbuzuje úctu. I hlupákům by propůjčilo důstojný vzhled.“

„Naše těla se zlomí, někdy v devadesáti, jindy ještě dřív, než se narodíme, ale tak je to vždy a nikdy v tom žádná důstojnost není. Je mi jedno, jestli můžeš chodit, vidět, utřít si svůj vlastní zadek… Vždycky je to ošklivé. Vždycky. Můžeš žít s důstojností, ne s ní umírat.“

„Každý den a každá hodina v lágru dávala tisíce příležitostí k vnitřnímu rozhodnutí, které bylo rozhodnutím pro, nebo proti propadnutí člověka těm okolním silám, které hrozily uloupit mu to nejvlastnější, jeho vnitřní svobodu, a svést ho k tomu, aby se zřekl své svobody a důstojnosti a stal se pouhým míčem na hraní, pouhým objektem vnějších podmínek a nechal se od nich proměnit v typického koncentráčníka.“

„Najít krásu ve smutku, naději ve ztrátě a důstojnost v prohře – v tom je skutečné umění života.“

„V základě toužíme jen po jednom: po pravdě. Vymanit se z hukotu slov, probít se schématem obrazů a proniknout k pravdě, nahé, prosté, třeba i smrtelné. Po všech nebohých příbězích, se samým mlčením spočinout na tvrdé a temné půdě, nevidět, nedýchat, nežít, ale posledním zábleskem vědomí obsáhnout pravdu, jedinou důstojnost. Zhasněte příběh a fantazii jako čadivou lampu. Svítá.“

„Kéž bychom sami nekazili mravy svých dětí! Když řeknou něco prostoduchého, máme z toho radost, smíchem a polibkem vítáme slova, nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině zní oplzlé písně, předvádějí se neslušné scény. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.“

„Chránit mír znamená nechtít válku. Ale chránit mír znamená i statečně sáhnout ke zbrani proti tomu, kdo by mír, klid, lidskost, lidskou důstojnost a svobodu každého našeho občana chtěl ohrozit.“

„Zdvořilost je znakem důstojnosti, nikoli podřízenosti.“

„Každý člověk je něco jedinečného, a na tom musí trvat, chce-li si zachovat lidskou důstojnost.“

„Kde vládne úcta k lidské důstojnosti, tam je svoboda.“

„Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.“

„Veškerá naše důstojnost je v naší myšlence.“

„Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.“

„Nemohu se stát součástí světa, kde muži své ženy oblékají do takových šatů, že vypadají jako děvy lehkých mravů. Kde neexistuje úcta nebo důstojnost a lidskému slovu se dá věřit, jenom když ho doplní o slib. Kde ženy nechtějí děti a muži nechtějí rodinu. Kde mladí považují sami sebe za úspěšné, když řídí auto jejich rodičů, a kde che každý, kdo má alespoň malou moc, demonstrovat, že ostatní nic neznamenají. Kde se lidé pokrytecky hlásí k víře v Boha s láhví alkoholu v ruce a bez sebemenší znalosti o náboženství. Kde je hlavní hodnotou žárlivost, ale pokora a skromnost se jeví jako nevýhoda. Kde lidé zapomněli na lásku, ale pouze se snaží vybrat si vhodného partnera. Kde lidé dávají peníze a čas do opravy svého auta, až vypadají tak pateticky, že to může schovat jen to drahé auto. Nemůžu být už součástí světa, který si hraje na to, že vám dává možnost výběru, ale ti, kteří si vyberou jinou cestu, ji nemohou svobodně následovat. Já si volím svou cestu, ale je škoda, že jsem nenašel porozumění od lidí, od kterých jsem ho čekal.“

„Že pošlapali mou důstojnost? No a co? Aspoň jsem zjistil, kolik který váží.“

„Zachovávám si něco z důstojnosti trávy, která odmítá růst na cestách.“

„Buď důstojný! V tobě se spojili a žijí všichni tví předkové.“

„Ti, jejichž narcismus se upíná k nějaké skupině, jsou právě tak citliví jako individuální narcisté a zuřivě reagují na každou skutečnou nebo domnělou urážku, způsobenou jejich skupině. Jejich reakce jsou ještě intenzivnější a zcela jistě uvědomělejší. Jednotlivec, není-li vážně duševně nemocný, bude mít aspoň občas pochybnosti o svém vlastním narcistickém obrazu. Příslušník skupiny takové pochybnosti nezná, protože většina lidí v jeho okolí sdílí jeho narcismus. V případě konfliktu mezi skupinami, které vzájemně útočí na svůj kolektivní narcismus, propukne na obou stranách intenzivní nepřátelství. Narcistický obraz vlastní skupiny se vystupňuje, zatímco nepřátelská skupina se zase co nejvíc snižuje. Vlastní skupina se stává obráncem lidské důstojnosti, pořádku, morálky a práva. Druhé skupině se přiřknou ty nejhorší vlastnosti: je podvodná, bez skrupulí, krutá a od základu nelidská.“

„Když nemají žádné vysvětlení, dávají krátké důstojné odpovědi, pohrdavé neznalostí zástupů.“