Týkající se: duše

„Nechť je vám toto znakem pravého kázání evangelia – kde Kristus je vším, a stvoření ničím; kde spása je cele z milosti, skrze dílo Ducha svatého, uplatňující duši drahou krev Ježíše.“
„Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným.“
„Malá víra přivede tvou duši do nebe; veliká víra přivede nebe do tvé duše.“
„Svobodná vůle přivedla mnoho duší do pekla, ale žádnou duši do nebe.“
„Andělská duše touží být milována více než láskou.“
„Pokud chce žena rodit děti, liší se od muže jako tělo od duše. Když si ale převelice přeje sloužit Kristu, pak přestane být ženou a bude nazvána mužem.“
„Na prvním místě není autor a stav jeho duše, pro který hledá vyjádření, ale jazyk, kterým jej chce vyjádřit. Jazyk, ta vlast a pokladnice krásy a smyslu, začíná sám myslet a mluvit za člověka a celý se proměňuje v hudbu, nikoliv vnějším, slyšitelným zvukem, ale dravostí a majestátností svého vnitřního pohybu.“
„Knihy jsou zrcadly duše.“
„Tvá nespokojenost a úzkost pramení z toho, že neposloucháš svou duši.“
„Nežádej krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo pro ženu nevěstku přicházejí o všecko až na kus chleba, anobrž žena cizoložnice drahou duši ulovuje.“
„Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.“
„Štědrá duše, ta ztuční, a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“
„Kdo hřeší proti moudrosti, činí náslií své duši; všichni, kdo ji nenávidí, milují smrt.“
„Protože obraz a obavy jsou v organické jednotě, jsou pro křesťana lidským tělem a lidskou duší.“
„Bůh se bude dívat na každou duši jako na svou první lásku, protože je jejich první láskou.“
„Nemáš duši. Jsi duše. Máš tělo.“
„Žádná duše, která vážně a neustále touží po radosti, ji nikdy neunikne. Ti, kteří hledají, najdou. Těm, kteří klepou, je otevřeno.“
„Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje.“
„Zbožní a věřící jak jen křesťané mohou být, dovolávají se Boha s celou vroucností duše a zároveň se v jeho jménu dopouštějí nejhanebnějších nelidskostí dějin.“
„Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.— Netrpělivost srdce“