Týkající se: drzost

„Jsem soukromý detektiv. Dostal jsem zaplaceno za zvídavost a drzost.“

„Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo řízení. Je to mládež nedisciplovaná, drzá, nesnesitelná…“

„Odejít z hospody bez spropitného je odvaha, ale přijít druhý den znovu – to už je drzost.“

„Myslím, že můžeš být drzá a odbojná, a přitom stále silná a pozitivní.“

„Byl jsem hloupý, vzpurný mladík, který měl jen to drzé čelo.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Člověk je tedy jen přetvářka, lež a licoměrnost, o sobě i vůči ostatním. Nechce, aby mu drzí říkali pravdu; dává si pozor, aby ji druhým neříkal sám; a všechny tyto sklony, tak nesmiřitelné se spravedlností a rozumem, mají svůj přirozený kořen v jeho srdci.“

„Zlodějové jsou drzí, ale též velmi diskrétní.“

„Lidé jsou snad jen drzá zkouška, aby bylo vidět: udrží-li se takový tvor na světě nebo neudrží?“

„Kdo by měl rád to nestoudné a drzé mládí?“

„Zálibo v páchání zla, jak velký půvab máš pro lidi špatné a drzé, kdykoli je trest daleko a nastoupí místo něho volnost!“

„Svoboda slova je pěkná věc; míň pěkné je, že přitom je – mimochodem ovšem – také svoboda žvanění a drzostí.“