Týkající se: dna

„Říká se, že v životě každého člověka jsou dva velké dny: den, kdy přijdete na svět, a den, kdy přijdete na to, proč se to stalo.“
„Nechci tu tvrdit, že ženy nemají vůbec charakter. Bůh uchovej! Mají spíše každý den jiný.“
„Je v dějinách také den a noc jako v přírodě?“
„Příteli Slunce, nemyslíš, že je pitomost na dvakrát takový krásný den šéfovi darovat?“
„Ach ano, jsou v tomto životě dny, které stojí za život a stojí za smrt.“
„„Co budeme dělat odpoledne?“ zvolala Daisy, „a zítra a příštích třicet let?““
„Moje filosofie zní: Každý den je novým dnem. Nedělám si velké starosti s uměním nebo s životem. Myslím si, že válka a atomová bomba mě zneklidňují, to ano, ale člověk proti nim většinou nic nezmůže.“
„Je podivuhodné, kolik je na světě nového, když si lidé píší každý druhý den. Čekají-li měsíc, nemají si už co říci.“
„Je vyzkoušené, že člověk vydrží bez vody tři dny, bez jídla dva měsíce a bez spravedlnosti celý život.“
„Zlí nevědí, že jsou zlí, a jsou proto nevinní. Zlému člověku musíme každý den odpouštět.“
„Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.“
„Rozumíte psychiatrii?“ chtěl vědět Tracy. „Psychiatrii? Ne,“ odpověděl doktor Pingitzer. „Lidi – trochu. Malou, malounkou trochu. Každý rok, každý den míň a míň. Proč? Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Ach ja. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze?“ usmál se. „Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“
„Jenom krásný den chválí všichni, neb jej mohou chválit bez závisti.“
„Nepečuj o zítřek. Dosti má dnešní den na svém trápení.“
„Lidé se prý nemění. Já se snažím nebýt stejný. Naopak být každý den lepší.“
„Nerozmlouvejte mi to, jak žiji. Jsem jen člověk, který musí zemřít, a ten den se s každým dnem blíží. Proto mě, prosím, nechte žít tak, jak chci.“
„Když jsem byl na dně, pomohlo mi představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti cokoli už změnit. Pak jsem otevřel oči. Najednou jsem měl moc změnit všechno.“
„Když jsem četl Bibli, napočítal jsem v ní větu, Neboj se‘ třistapětašedesátkrát. Myslím, že je to připomínka na každý den, abychom žili beze strachu. Abychom skutečně ŽILI.“
„Z přátelského dopisu od Blaníka: Před nedávným časem byli jsme pozváni od p. barona Viláního na kopec Blaník, odtud asi tři hodiny vzdálený. Nemohouce tehdy z důležitých příčin být společnosti přítomni, dozvěděli jsme se hned druhý den nato smutnou náhodu. Když se totiž pozvaní hosté z Blanického kopce ubírali, byli od žandarmů obklíčeni. Příčinou bylo udání jistého komisaře, který se věc neostýchal udat až do Prahy. Spatřivše žandarmové ve společnosti jisté pány z Benešova, museli protentokrát ještě zatýkání odložit, neboť místo domnělého spiknutí nenašli nic než přátelský veselý výlet.“
„Pravda je až na dně studny, která nevysychá.“