Týkající se: divokost

„Chodil jsem jako chodí venkovan obhlížeti svá pole, od místa k místu, z ulice do ulice zkoumat, do jaké výšky může až vyhnati ta rumělková plevel, jíž je sen. Vidělo jsi, jakých metamorfos je schopna tato divoká květena, oko. A nikomu, nikomu se nepodaří vytrhati tuto zázračnou plevel, ani úskokům života, ani bídě povinností, ani těžkým botám krutých rozmarů, nikomu a ničemu.“
„Raději bych zazpíval divokou píseň, kterou by mi srdce puklo, než abych měl žít tisíc let a měl sledovat mé trávení a bát se mokra.“
„Všechny dobré věci jsou divoké a zdarma.“
„Můžeme kácet lesy, je-li to nutné, ale je čas skoncovat s jejich ničením. Lesy… naříkají pod sekyrou, miliardy stromů hynou, doupata divoké zvěře a ptáků osiřují, řeky se zanášejí pískem a vysychají, čarovné krajiny mizí.“
„Líbí se mi žití. Někdy jsem byl divoce zoufalý, zkroušený, plný zármutku, ale skrze to všechno stále zcela jistě vím, že jen být naživu je velká věc.“
„Proč nesoustředí dobrosrdeční milovníci zvířat všechny své snahy na to, aby se konečně zakázalo ukazovat divoká zvířata v cirkusech a zvěřincích? Pokud naše zákony tento skandál trpí, máme málo naděje, že nás příští generace budou považovat za civilizované.“
„Amor, když do srdce vnik, divoce zmítá se v něm.“
„Zvířata, která se nenechají dobrovolně ostříhat a podojit, jsou ocejchována jako „divoká“.“
„Lidé s omezenými silami a omezenou fantazií jsou schopni, jakmile jejich fantazie zbují, mnohem větších divokostí než člověk s velkou fantazií a silou.“
„Každé manželství je jakousi divokou rovnováhou a v každém případě je tu kompromis stejně jedinečný jako výstřednost.“
„Láska je jako přátelství ulovené v ohni. Na začátku plamen, velmi pěkný, často horký a divoký, ale stále jen světlo a blikání. Jak láska roste, naše srdce dozrávají a naše láska se stává uhlíkem, hluboko hořící a neuhasitelným.“
„Byla to divoká oblast, s mnoha medvědy a dalšími divokými zvířaty stále v lese. Tam jsem vyrostl.“
„Některý ptáci nejsou předurčený k pobytu v kleci, nic víc. Jejich peří je příliš pestrý a jejich písně příliš krásný a divoký. A tak je buď pustíte, nebo vám uletěj, když otevřete klec a chcete je nakrmit. A tak ta svobodomyslná část vaší osobnosti, která věděla od začátku, že je nesprávný je věznit, zajásá, ale váš příbytek bude po jejich odletu šedej a práznej.“
„Stejně to je taková legrační záležitostten zdravý rozum. Když o něj člověk přijde, ani si to neuvědomí. Necítí, že by mu chyběl. Uvědomí si, žese mu vrátil, až když se skutečně vrátí – jako nějaký vzácný divoký pták, žijící a zpívající na základěvlastní volby, ne na základě nějakého nařízení.“
„Po své vůli můžeš prožít život v plné duševní pohodě, i kdyby ti všichni spílali a i kdyby divoká zvěř sápala bědné údy tvé tělesné schránky. Neboť co překáží při tom všem tvé duši zachovat klid, správně posuzovat okolnosti a pohotově užívat nabízejících se příležitostí?“
„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“
„Kdo je samotou potěšen, je buď divoká šelma nebo bůh.“
„Žijte ve slunečním svitu, koupejte se v moři a dýchejte divoký vzduch.“
„To je všechno krásné – kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla – nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“
„Zvyk krotí divokou bolest.“