Týkající se: dětskost

„Nevěřím žádné ženě, která mluví o milosti a slávě venku, ale doma nepoužije vodu a mýdlo. Ať jsou knoflíky na košilích, ať jsou zalátány dětské ponožky, ať je upečené skopové, ať je dům čistý jako nový špendlík, a takový domov bude šťastný, jak jen domov může být.“

„Jsou to nejhloupější děti, které jsou nejvíce dětské, a nejhloupější dospělí, kteří jsou nejvíc dospělí.“

„Když jsem se stal mužem, odložil jsem dětské věci, včetně strachu z dětství a touhy být velmi dospělý.“

„Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzaly tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistily, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.“

„Od dětských let já nebývaljak ostatní; já nevnímalco ostatní; já nepoznalvášeň či cit, jenž druhé rval.Z tohoto zdroje netryskalaani má trýzeň; nezlákalamých druhů radost duši ke svým hrám;co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„Od dětských let já nebývaljak ostatní; já nevnímalco ostatní; já nepoznalvášeň či cit, jenž druhé rval.Z tohoto zdroje netryskalaani má trýzeň; nezlákalamých druhů radost duši ke svým hrám;co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„Kdekoli bylo nalezen to, co bylo nazýváno otcovskou vládou, bylo nalezeno státní vzdělání. Bylo zjištěno, že nejlepším způsobem, jak zajistit implicitní poslušnost, je zahájit tyranii v dětském pokoji.“

„Lidská mínění jsou dětské hračky.“

„Dětské srdce překypuje při nejmenším hned žalu, je ale dosti velké pro největší radostné dojmy. Z čeho následuje, že člověk je určen především pro radost, pro velmi mnoho radosti.“

„Věk je v mysli, nikoli v srdci. Odhodláním můžeme rozbít bariéru věku a vrátit se ke svému dětskému srdci, které každým okamžikem rozkvétá.“

„Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“

„Obavy rodičů jsou oprávněné, dřív dětský obsah procházel kontrolou, dnes tomu tak být nemusí.“

„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto „osobní nevědomí“, to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“

„Vždycky se mi líbila peterpanovská myšlenka, že člověk může být dítětem v mysli, když už ne v těle, a Smells Like Children měla být dětská deska pro toho, kdo už dítě není, pro někoho, kdo stejně jako já chce svoji nevinnost zpátky, protože už je natolik zkažený, že si jí dovede vážit.“

„Víra, která není než dětskou pověrou, která nikdy nepoznala pochybnosti, která neuznává vědu, která nectí, nechápe a nestrpí odchylné přesvědčení, to je víra hlouposti a nenávisti, matka všech fanatismů.“

„Učení není dětská hra; nemůžeme se učit bez bolesti.“

„Jestliže nemáte dětství, tak jako já a jiné dětské hvězdy, pokoušíte se tuto ztrátu později kompenzovat a dohnat to. Ale co já rád dělám, je to, že pomáhám ostatním dětem, které jsou méně šťastné nežli já – dětem, které jsou smrtelně nemocné, postižené či chudé.“

„Dětská nevinnost je pro mě zdrojem i vzorem kreativity a cítím, že odtud pochází všechny zdroje tvůrčí činnosti. To není intelektuální typ inteligence, ale inteligence, která je plná divů, magie a dobrodružství. V této inteligenci je láska, tam je důvěra, tam je radost a tam je krása. Je to ten druh inteligence, která vyléčí svět!“

„Musíme uzdravit svět. Chaos, beznaděj a nesmyslné ničení nás obklopují a jsou následkem odcizení, které lidé cítí mezi sebou a vůči svému prostředí. Toto odcizení má často kořeny v citově ochuzeném dětství. Děti byly o své dětství okradeny. Dětská mysl potřebuje záhady, kouzla, divy a vzrušení. Chci, aby má práce pomohla lidem objevit dítě, které se v nich skrývá.“

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“