Týkající se: děs

„Srdce přestává být mladé, jakmile touha po neznámém ustoupí děsu z něho.“
„Krása je moc, kterou žena okouzluje milence, a děsí manžela.“
„Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.“
„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“
„Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.“
„Jako malého mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, zjistil jsem, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Možná proto, že vím, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“
„Hlupákovi vjede pří každém vtipném slově děs do údů.“
„Každý den udělejte jednu věc, která vás děsí.“
„Muž je ještě dosti hezký, neděsí-li se ho kůň.“
„Žít jinak než-li ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.“
„To, co většinu lidí děsí na smrti nejvíc, není ztráta budoucnost, ale ztráta minulosti.“
„A já také vím, že kdybych překročila tu hranici, přestala bych být sama sebou, stala bych se někým jiným, a vůbec nevím kým a děsím se toho, té strašné změny, a proto hledám lásku, zoufale hledám lásku, do níž bych mohla vejít taková, jaká dosud ještě jsem, se svými starými ideály, protože já nechci, aby se můj život rozlomil v půli, chci, aby zůstal celý od začátku do konce.“
„Poznávat smrt bez lásky, toť holý děs. Poznávat život s láskou, toť množství blaha a množství děsu. Poznávat život bez lásky je lidské hovadství.“
„Pocit, že samotný koncept objektivní pravdy ze světa mizí (…), mě děsí mnohem víc než bomby.“
„Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevím čeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.“
„Když se lid neděsí hrozného, dochází k nejhoršímu.“
„Moje snaha zaspat vlastní zrůdnou nedokonalost často vyústí v osm hodin nočního děsu, jaký bych nepřál Macbethovi.“
„Zemřít si nepřeji, ale neděsí mne, že budu mrtev.“
„Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.“
„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“