Týkající se: děkan

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek ‚Ctitelů slunce‘, bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„“Jenže Hex ve skutečnosti nemyslí. To není ten proces. On jen vypadá, že myslí.“ vysvětloval Ctibum. „Aha. To znamená, že je jako děkan,“ přikývl s pochopením Výsměšek.“

„(mágové mluví o oživlém kompostu) „Jediné, co to dokáže, je potulovat se pomalu kolem a požírat věci,“ řekl pohrdlivě Děkan. „Hoďte na to špičatý klobouk,“ ohrnul arcikancléř rty „a můžete to prohlásit za člena fakulty.““

„Co je to za věcičku?“ zeptal se děkan. (…) „Říká se tomu rýč,“ odpověděl mu starší pAsák. „Viděl jsem, jak ho používá zahradník. Zastrčíte ten ostrý plochý konec do země. Pak to ale začíná být poněkud technicky náročné.“