Týkající se: daleko

„Láska znamená pro ženu daleko víc než pro muže, znamená všechno.“

„Nízkost člověka jde tak daleko, že se podřizuje zvířatům, že se jim dokonce koří.“

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho „shoda všech“ (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

„Kdo to ale vlastně je ten stát? Je to nahromadění všech bezvýznamných, z nichž se skládá. Kdybychom jej mohli personifikovat, získali bychom individuum, či spíše monstrum, které by stálo v duchovním i etickém ohledu daleko pod úrovní většiny jednotlivců, jež ho tvoří, neboť stát představuje nejvýše umocněnou psychologii masy.“

„Život je proces, při němž zjišťujete, jak daleko můžete v tom či onom zajít, i když pravděpodobně i v hledání toho, jak daleko můžete v tom či onom zajít, můžete zajít příliš daleko.“

„Muž, který zná svá práva jako ty, by to mohl dotáhnout daleko,“ pokývala hlavou Bábi.„Ale v téhle chvíli by měl táhnout domů.“

„Vrah se tiše přesouval ze střechy na střechu, dokud mu ruch strážnice nezůstal dost daleko za zády. Dalo by se říci, že se pohybuje jako kočka, až na to, že se nezastavoval, aby pomočil různé věci a tak si označkoval hranice svého teritoria.“

„Jsem stále daleko od toho, co chci být, ale s Boží pomocí uspěji.“

„Ozvěna se opožďuje. Tvůj hlas dolehne daleko.“

„Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné „důvody“. Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat.“

„Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu „nemorální“, „necivilizované“, „bláznivé“ nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor – ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako „svaté“. Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je „svaté“, se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.“

„Sociálnědemokratické vlády dokáží požadavky odborů redukovat na rozumnou míru daleko snadněji než vlády pravicové.“

„Dogmatický tón je inspirován hlubokou nevědomostí. Kdo nic neví, chce naučit druhé tomu, čemu se právě naučil sám. Kdo mnoho ví, sotva přijde na to, že to, co ví, může být někomu neznámé a mluví proto daleko lhostejněji.“

„V přátelství daleko nedospějete, nejste li s to odpouštět si navzájem malé nedostatky.“

„Daleko zdravější než zdravý rozum je zdravý nerozum.“

„Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.“

„Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.“

„Dát se unášet citem a mořskou vlnou vyjde nastejno. Najednou s hrůzou zjistíte, jak daleko jste se ocitli.“

„Chtění a čekání vás udrží daleko od vašich přání, akce vás přivedou blíže k nim.“

„Mnozí si myslíme, že zdvořilost je vše, co potřebujeme na cestu životem. „Není.“ Buďme sami k sobě upřímní. Říkejme to, co si myslíme… a myseme to, co říkáme vážně. Buďme sami sebou – vězme, že ve slově „ne“ je velká síla. Tohle nás v životě může posunout opravdu daleko. Říkejme „ne“ sebevědomě; stanovme si energetické hranice. Jakmile dokážeme lidem sebejistě říci „ne“, přestaneme pohlcovat nevyžádanou energii druhých.“