Týkající se: člověk

„Člověk se víc stydí za svou pitomost než za své hříchy.“
„Člověk přestával být pouhým lovcem tehdy, když se zrodili jedinci, kteří byli velmi špatnými lovci. Kdyby všichni lidé uměli šít boty, nebylo by ševců. Kdyby nebylo nás nemehlů, nebylo by ani Edisona.“
„Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.“
„Hledat a najít, to je to největší napětí a uspokojení, které může člověku život poskytnout. Každý člověk by měl něco hledat. Když ne známky, tedy pravdu nebo zlaté kapradí nebo aspoň kamenná šípy a popelnice.“
„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“
„Byly mé lásky, mé zkušenosti, mé názory, kdeco bylo mé. Teprve později člověk vidí, že to všechno nebylo tak tuze jeho a jenom jeho, že to jsou věci obecné, kterými mu bylo projít, zatímco si myslel, že je objevuje.“
„Miluje-li člověk příliš, mýlí se velmi těžce. Pohrdá-li sebou, mýlí se dvojnásob.“
„Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.“
„Otázka zní: Je a bylo kdy vůbec lidstvo schopno štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoli. Celé neštěstí člověka spočívá v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené.“
„Jak člověk jednou začne,… – totiž začít nemusí, ale dodělat musí!“
„Člověk, který se bojí být směšný, nemůže být nikdy až do poslední nitky veselý.“
„Nebe nade mnou je bezhvězdné a nemá bohů. Jsem člověk a bojím se sebe a o sebe.“
„… historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru s nápisem Ejhle Člověk. Punktum.“
„Člověk se prý stal člověkem, když začal mluvit; ale jakmile začal mluvit, udělal druhého dne vtip: našel s úžasem, že se slovy možno si hrát. (…) Dávný člověk žasl nad kejklířstvím slov, jimiž je možno obracet vše naruby; toho překvapení se ovšem nezbavil ani nenasytil dodneška.“
„Člověk je naskrz prolhaná potvora.“
„Člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno.“
„Zrcadlo: člověk je jen má představa.“
„Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“
„Člověk ani neví, kolika lidem ublížil.“
„Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“